Město Salem

Vlastnoručně se vymaníce z tohohle pochybného světa, tiše vzpomínal na části jeho života, co se odehrály teprve před pár měsíci. Byl doma a měl všechno, co potřeboval, otravného bratra nevyjímaje. Zvláštní, jak se život může během chvilky takto změnit. Tak až neuvěřitelně radikálně. Ale kdo ví... Třeba v současnosti zemřel a probudil se tady. Třeba je to jen jeden z možných posmrtných životů. Kočku v náručí sevře o to víc, až se ozve nespokojené zamručení. Neochotně ji tedy pustí zpátky. Přesně v tom okamžiku se stodolou roznese jemný hlásek známé dívky... Až se zamračený výraz znovu promění v slabý úsměv. Sem tam mu na mysl přilétla. Vlastně skoro pokaždé, když se zamýšlel nad tím, co tu má alespoň trochu rád a že nad tím přemýšlel docela často... Snad aby se trochu ujistil, že to tu není zase až tak hrozné. Konec konců, nebylo. No i tak to bylo více než zlé.
"Brigitte?" Ozve se upozornění, možná trochu hlubší, jak mu krátce přeskočil hlas po tolika minutách mlčení. Naopak jeho modré oči začnou hledat ji, po chvíli dokonce i trochu zoufale. Do smutného dne přinesla hnedle velké množství určitého potěšení a radosti. "Co potřebuješ?" Vydere se mu z pusy ještě dřív, než se mu vůbec dívka dostane do zorného pole. Když se tak stane, tolik nenucený úsměv se ještě rozšíří. Hned vzápětí se však ruce natáhnou po rukávech s nutkavou potřebou zkontrolovat, zda zakrývají všechno, co mají. Stejně tak jeho krk byl odhalenější než obvykle, s ním samozřejmě i vlaštovka, i tak šla vidět jen nepatrná čárka tvořící vrchní pera roztažených letek a to se zdálo... Víceméně v pořádku. Nejspíš.
"Vyřídím to. Mary s Hannou jsou pryč, pan Beckles tu někde asi ještě... No, to je jedno. Co se stalo?" Vydechne, pohledem zkoumajíc její tvář, následně přejedou skrze šatstvo. Jak nenápadně očividné... Ale mohl snad za to? Byla přeci jen tak krásná. Možná až moc na obyčejného člověka, napadlo ho, ale onu myšlenku zase rychle vypudil z hlavy pryč. Cožpak si mohl dovolit nad ní takto rozmýšlet? On sem nepatřil, nemohl jí dát to, co zdejší dívky pravděpodobně očekávají a vždyť on ani neví, jak to chodí. A jak se vůbec dostal k tomuhle? "Eh," zavrtění hlavou a následně i její sklopení, jak si uvědomí ten naprosto nenápadný zkoumavý pohled. "Omlouvám se, já jen... To je jedno," snažíc se to zamaskovat lehce nejistým úsměvem na ni pohlédne tak nevinně, jak jen to dokáže. Vždyť on přece nikdy nic...

Kouknu na ni a pobaveně se uchechtnu. „Jistě.. kanibalové přece jí vařené.. nebo pečené, či jinak upravované maso, ale nejlepší je za syrova.“  Jdu za ní, když mě vede těma chodbama. Pokoj, který uvidím mě na chvilku zarazí, protože něco takového jsem nečekal, ani dokonce to oblečení.  „Děkuji..“ Chtěl dodat, ale už byla pryč.  Dokonce odešla a nechala mě tady jen tak. Stáhni si starou ušmudlanou hadru a pomalu si nasadím triko a kalhoty. Připadal jsem si hned trochu více civilizovaně. Začnu si hned vyčítat teplotu vody, kterou jsem mohl dát trochu teplejší a ne vlažnou, jakobyste šli do rozehřátého rybníka.
Taknějak jsem dostal blbou a přemýšlivou náladu o svém životě, který jsem celkově žil špatně a teď už to o moc lepší nebude. Mnu, uvidíme. Jeho majitelka, která sice není první , ale vypadá celkem .. jinak… ostatní se mnou jednali jako s bezcennou věcí, což mi nevadilo, ale ona se o mě stará alespoň jako o lepší věc.

Když se vykoupala vylezla z vany. Už měla hlad,ale nevěděla,jestli vůbec ten otrok umí vařit. Osušila se a šla se obléct. Vzala si červené šaty, nejspíš už nikam nepůjde, možná by mohla navštívit Catherine? Dlouho svou nejlepší kamarádku neviděla,protože byla v Bostonu se svým přítelem. Anne by si ráda poslechla její zážitky a řekla jí novinky,třeba i o tom,že si koupila otroka...
"Doufám,že umíš vařit?" zeptala se Akui,kdyz vešla k němu do pokoje. Počítala s tím,že ne,ale stejně to chtěla vědět. Čekala na odpověď trošku netrpělivě.

Sedím na postely a koukám do stěny. Když někdo vejde, kouknu se jejím směrem.  „Nebyla voda moc studená milady?“  Dodám provokativně, abych ji naštval. Narážení na vlažnou vodu a provokace majitelů. To bylo moje hobby. A zlobit ženy mi dělalo radost víc. Na druhou stranu byla o něco jiná a tak jsem se rozhodl se pokoušet o útěk, což dělám jako první věc.
„Umím nějaké pokrmy… normální i orientální, ale za šéfkuchaře se nepovažuji.“ Uchechtnu se a jak je to mým zvykem, tak začnu provokovat. „Chcete to jídlo plně černé.. posypané jedem, nebo jinak znehodnocené?“  Mluvím vážně, ale ve skutečnosti bych to udělal horším majitelům.
Nevím sám proč, ale začal jsem ji více studovat. Její vlasy a oči. Co nosí na sobě a taky jak mluví. Byla pravda, že už to nebyla žádná mladá pekelnice, ale ani stařena. Zkrátka žena v nejlepších a nejkrásnějších tvarů, což se i začalo líbit. Zarazím se. Ne. Nesmím o ní takhle přemýšlet. Je to jen zbohatlá potvora a nic víc.

Při jeho narážce se usměje,pochopí to jinak,než to myslel,ale nic neřekne. Ve skutečnosti jí voda vyhovovala,taková akorát. Je hodně provokativní, nejspíš si často vymýšlí a baví ho si dělat z ostatních legraci. Anne si na to ještě musí zvyknout,přece jenom zná úplně jiné typy můžu,než je tenhle, na druhou stranu se jí něčím líbí.
Když jí odpoví na otázku zamračí se "Můžeš toho nechat?!" zeptá se tak trošku naštvaně, někdy jí jeho narážky začínají docela štvát. Vůbec ji nabere vážně... "Možná by bylo nejlepší,kdybych ti dneska jídlo vůbec nedala. Stejně chci jít za kamarádkou, můžu se najíst tam." řekne uraženě,aby mu dokázala,že ho nepotřebuje, I když si ho proto vlastně koupila... sama neví,co právě teď chce,je prostě naštvaná.

„Jak si přejete milady… je to na vás.“ Promnu si pobaveně bradu, ale vzápětí trochu skloním hlavu. „Dobrá, že ste to vy, tak těch narážek nechám…. Nebo je spíše omezím..“ Dodám upřímně a sleduji její reakce. Vypadá naštvaně a to se mi libí. Sednu si na postel a beze slova ji dál jen sleduji. Byl jsem zvyklý na ledascos a jídlo sem mnohdy neměl i týden.
„Má paní.. pokud můžu mluvit.. ste celkem měkká.. kdybych se dal do svého běžného chování, nejspíše byste to nevydržela, nebo mě nedokázala zkrotit.“ Pokrčím rameny. Obvykle jsem to nikomu neříkal, ale tahle byla jiná a z nějakého důvodu jsem ji nechtěl přinášet neštěstí. Možná už stárnu, nebo nevím.
Poslední dobou toho bylo dost. Nejeden majitel mě takřka zabil, nebo úplně dokalíčil. Takže tohle bylo oproti tomu všemu v pohodě. Možná tak v pohodě, že se mi nechtělo utéct. Mnu uvidíme. Dávám ji velké šance a vkládám do ní velké naděje.

Anne nic neříkala,byla úplně zticha,většinou ji nic nezničilo,ale tenhle muž jí dával zabrat. Nikdy by to nepřiznala,ale je to pravda. Promnula si oči, nevěděla,co je na někoho jako je Akua platné,co by mohla udělat někomu,kdo nemá co ztratit. V podstatě nic,možná něco bylo,ale ona vůbec netušila,co by to mohlo být. Nechtěla k němu být moc zlá,zároveň mu ale nechtěla trpět jeho narážky. Dokázal ji tím opravdu naštvat. Rozhodla se,ze mu řekne co si myslí,možná kdyby si to s ním vyříkala bylo by to lepší "Nikdy jsem otroka neměla,takže nemám tušení,jak s tebou zacházet. Nechci být moc zlá,zároveň mi někdy vážně dochází nervy." řekla upřímně. Zatím jí nervy nedošly,ale Anne dokázala být opravdu krutá,když se to stalo. Jak dlouho mu to všechno bude trpět? Neměla tušení,ale měl by mít aspoň trošku respekt,i když dosáhnout toho nebude s někým takovým vůbec lehké.

„Nemusíte být zlá… lidé se obvykle chovají všelijak. Někteří jako ke zvířatům. Jiní jako k něčemu ještě horšímu… ale musím říct,  že to zatím zvládáte dobře… takže… tak.. jsem zvyklý na hladovění.. bití a tak, tak se nedivte, že občas trošku provokuji… je to taková moje přirozenost.“ Říkám ji omluvně a po chvíli nasadím přátelský  usměv.  Vstanu a přejdu k ní o něco blíž a lehce se ukloním. Aby viděla, že to myslím vážně.
Bylo to celkem zvláštní pocit, ale něco mě k ní táhlo. Chtěl jsem ji být nablízku a cítit její zvláštní vůni. Dotýkat se jejích křivek. Možná… ne.. nesmím takhle přemýšlet. Polknu a radši se hned jdu posadit a mlčet.
Něco se semnou děje. Cítím to v kostech a to mě rozrušuje. Nikdy jsem takový nebýval. Nikdy jsem nic takového neříkal. A teď? Přijde nějaká žena a já ji říkám všechno. Asi jsem se zbláznil, nebo nevím.  Tiše povzdechnu a snažím se dál už mlčet.

"Ale proč byste někoho takhle provokoval? Vysloužíte si tím jenom horší trest." zeptá se nechápavě. Nestálo by jí to za to,kdyby měla poslechnout a byla by otrok tak by nejspíš poslechla a nehádala by se. Akua chvíli vypadá trošku nepřítomně,nejspíš nad něčím přemýšlí. Nevypadá zrovna špatně,když se na něj tak dívá, má krásné hnědé oči. Když si jde sednout rozhodne se,že půjde ke Catherine. "Už půjdu." rozhoduje se,co mu přikázat,ale nakonec zůstane na původním plánu. "Běž brzo spát,ráno tě čeká práce." řekne rozhodně a pak jemněji: "Dobrou." Nechá mu tam hořet svíčku a když odejde zamkne dveře od jeho pokoje,aby měla jistotu,že tam zůstane.
Pomalu vyrazí ke své nejlepší přítelkyni,která bydlí nedaleko od ní. Už je tma a vidí spoustu opilců valejicich se na zemi u hostince. Anne se ale nebojí,I když na ni křiknou ať jde k nim. Jsou jí úplně ukradení,ignoruje je a jde tmavou ulicí dál. Někdo se k ní přiblíží,nějaký urostly chlap, sáhne ji na pas,ale Anne ho setrese, on se ale nenechá tak snadno odradit. Přijde k ní znovu a tentokrát jí sáhne pod sukni, Anne ho kopne do rozkroku a rychle utíká ke Catherine. Tohle je pro ni častá záležitost,ale rozhodně to není nic příjemného. Když jí Catherine otevře zadýchaně se vrhne dovnitř.

„Odpověď je více, než prostá má paní… baví mě to a někdy se dá i v trestu najít zalíbení… ale to je složité na vysvětlení.“ Sleduju ji a pokývám.„Buďte opatrná má paní. Noc bývá nebezpečná.“ Lehnu si na postel a koukám do stropu.  Slyším zamknutí dveří. Udělál bych to taky.  Ikdyž cítím okovy, pohodlná postel s peřinou mě donutí brzo usnout. Byla to příjemná změna oproti tvrdé zemi.
V noci nad tím ještě přemýšlím, jestli bych neměl jít s ní.  V boji přímo jsem nebyl žádný expert, ale na střelné zbraně jsem byl znalý.  Taky jsem toho dost vydržel, co se týká ran. Ale proč nad tím takhle přemýšlím? Celou noc jsem sebou házel a stále jsem přemýšlel, jestli je skutečně v pořádku. Prostě mě asi zaujala, nebo nevím.
Ráno jsem se probudil brzy. Sedl jsem si na postel a už jen čekal. Kdyby se náhodou nevrátila, znamenalo to, že zemřu hlady, nebo mě získá další majitel a to zrovna nebylo příjemné. S tímhle myšlením jsem jen doufal, že se brzo ukáže a zadá mi práci.

Anne byla celou noc u Catherine,trošku se bála vyjít,ale když se vracela domů venku už nikdo nebyl. Bylo opravdu unavená a tak si sundala oblečení a hned usnula. Když se ráno probudila skoro zapomněla na Akua. Byla zvyklá jít si udělat snídani a umýt se,pak jí ale došlo,že je tady i otrok. Rozhodla se obléct si zatím aspoň župan. Byla jí trošku zima,takže když šla vidět její kůže při nějakém nešikovném pohybu,byla vidět i husí kůže. Rozespale otevřela dveře od pokoje a zastavila se. Určitě vypadám hrozně pomyslela si "Udělej snídani, v kuchyni bys měl najít vajíčka a chleba,díky." řekla se zivnutim a odešla. Šla do koupelny,kde se upravila a pak zase k sobě do pokoje aby si oblékla tmavě modré šaty. Pak sešla dolů podívat se,jak mu to jde v kuchyni.

Když přišla do pokoje, trochu mě to zarazí. Vypadala… jinak… přirozeně a navíc úžasně. Nejenom, že jsem byl rád, že je zpět, ale také jsem na ni mohl oči nechat. Naštěstí jsem je odtrhl, aby nebylo vidět, jak na ni civím. Spanilé nohy a tělo. Čím víc sem nad tím přemýšlel, tím více mi docházelo, že se mi líbí. Dokonce jsem ji zezačátku ani nenaštval, jak bylo mým zvykem.
"Jak jste se měla má paní, smím-li být zvědavý." Zeptám se opatrně. Neměl jsem ve zvyku se o někoho zajímat, ale ona byla jiná.
Vyjdu z pokoje a vydám se do kuchyně.  Nevěděl jsem, jestli je na maso a tak zvolím zvláštní možnost obalovaného vejce v mouce oříšků a koření, které bylo syté a pro některé lidi i chutné. K tomuhle vaječnému ¨koláčku¨ Také přidělám nějakou zeleninu a ovoce.  K zapíjení zvolím pro ni vybrat čaj a vodu.  Jídlo pomalu rozvoňuje kuchyni a kupodivu se mi nepálí.  Když je vše hotové, přichystám jídlo na stůl.

Když Anne vejde je upřímně překvapená z toho,co vidí. To jidlo vypadá skvěle, vážně už na něj začíná mít chuť. Co to je?" zeptá se zvědavě a sedne si ke stolu. Usměje se,když uvidí že je přichystáno jídlo. "Ale ty by sis taky měl něco dát." vzpomene si a začne vstávat. Neměl by hladovět,hlavně po tom,co jí přichystal neco takoveho. Tak skvěle to voní! Vážně se nemůže dočkat,až si dá. Vem si co chceš. řekne mu nakonec a znovu se posadí. Pomalu se do jídla pustí. Chutná to báječně, napije se čaje a začne přemýšlet, po snídani by asi měli zajít na nákup a potom by mohla zajít do kostela. Taky musí jít do práce. Nejradši by si šla lehnout do postele,ale musí všechno stihnout.

„Jméno.. mnu je složité, tak řeknu, že obalované vejce s kořením…“ Pousměju se. „Nejdřív jí vždy pán… a pak odmění, nebo potrestá…“ Uchechtnu se a kývnu na svou směs, která nevypadala tak vábně, ale mě stačila. Navíc dodávala více výživnějších látek, než to, co jedla ona. Sleduji ji. Vážně by ji chtěl provokovat, ale poslední dobou zjišťoval, že má v ní určité zalíbení. Vždycky když ji vidím šťastnou, cítím se lépe i já. Ale něco se v mojí divokosti opět probudí.
„Že se nebojíte, že bych do toho neplivl, nebo něco jiného.“ Začnu lehce provokovat a sledovat její reakce. Zajímalo mě, jestli má i ona svou temnější stránku a to mi dodávalo zvláštní nutkání ji dále a dále provokovat. Sleduji ji po očku. Její dokonalé křivky… přenádherné vlasy. Sakra. Ne. Pokroutím hlavou. Nemůžu se o ni zajímat. Nemůžu..

Na chvíli se zastaví v jezení, že by do toho plivl? Zvedne obočí a podívá se na něj. "Tomu nevěřím." řekne na to a začne dál jíst. "A co tvý předchozí majitelé? Jak se k tobě chovali?" zeptá se zamyšleně. Zajímalo by ji,co dělá špatně a v čem by se mohla zlepšit. Na druhou stranu si nechce hrát na něco,co není. Není vždycky milá a hodná,ale taky není pořád zlá. Je prostě taková,jaká je. Možná by měla trošku přitvrdit,nad tím před tím hodně přemýšlela,ale to záleží na situaci,zatím to snad tolik nepotřebuje. Chvilku přemýšlí, už má dojezeno, tak si stoupne a odnese nádobí na linku. Později ho může Akua umýt.