Okolí Salemu

Sledoval ho celý čas ako sa dáva do obrannej pozície a uvedomil si že to po dobrom asi nebude. "Takže možnosť po zlom...fajn" prikývol a pevnejšie zovrel tyč. "Načo klamať sám seba? Dobre vieš že ty tá beštia si!" povedal s miernym úsmevom a narovnal si krk. Musel si to premyslieť. Christian bol celkom obratný takže to nebude ľahké. Pristupoval stále bližšie až kým nebol pár stôp od neho. "Ale jasné že ideš..." pritakal s úsmevom a zahnal sa tyčou. Neudrel ho ešte. Čakal kým spraví prvý pohyb aby zaútočil tak. Lenže to mu nevyšlo. Christian bol o niečo rýchlejší a Charlesovi ušetril kopanec do brucha ktorý ho posunul o pár stop. "Ty ma už začínaš kvalitne štvať!" zavrčal hlasno. Snáď ho bolo počuť aj na celý les. "Ale už sa s tebou hrať nejdem!" zažmurkal očami a ešte raz si narovnal krk než zaútočil. S tyčou to celkom vedel. Bola to jeho najzákladnejšia zbraň pretože bola na blízku a nedokázala zabiť nepriateľa (pokiaľ samozrejme dobre netrafí). "Môžem ťa aj omráčiť.." ponúkol ďalšiu možnosť Charles. Neznášal keď s nimi musel takto bojovať. Napĺňalo ho to len väčším hnevom.

,,Já bych si vybral nejlepší cestu, ale ty jsi tak tvrdohlavý..počkat já asi taky.'' Usměje se široce a zatleská. Prohlíží si jej a cvakne zuby. Fascinovalo ho jak jej baví stále kecat o tom že jde s ním, možná to byla stále jedna velká hra. Mohl si hrát, ukázat se v plné kráse. Protočil několikrát panenky a uhnul dozadu. Vážně ho už štval, bral mu čas.Ten mohl už dávno spát. Trhl sebou a poté mu věnoval kopanec, se vší láskou. ,,Mě už to taky nebaví, milej zlatej!" Zavrčel ostře a chvěli se mu ruce, brzy mu nejspíš přeskočí, to bude teprve legrace. Znovu se zasmál a odhalil zuby ,,Nech toho, nemám se v plánu být s člověkem, ale budu se pochopitelně bránit a to silně.'' Ujistil ho a zopakoval mu to, mezitím co se vyhnul další ráně. Prostě jej to deptalo, většinou se vyhýbal. Ale využil toho a chytil pravou rukou tyč a držel ji. Ale tak by ji mohl v čas pustit a uskočit. ,,Říkám to naposledy, nikam nejdu a ani moje tělo nikam nejde i kdyby jsi mě omráčil a svázal...to by bylo, jako kdyby jsi neměl kuráž.''

"Žiadna stredná cesta nebude..." pokrútil Charles hlavou a poškrabal si krk. "To bránenie od teba aj očakávam." stále sa smial. Christian mu neprišiel ako nejaká veľká hrozba no jeho práca sa musí urobiť. Robí to pre ľudí. Vyhýbal sa jeho úderom ale to sa našťastie Charles len zahrieval. S tyčou mu to vždy chvíľu trvalo ale bol v tom najlepší. No vtom mu Christian jeho tyč chytil. "Budeš ľutovať že si nešiel na začiatku so mnou..." vyškeril sa Charles aby ho zabavil a hlavou trhol prudko dopredu. Jeho čelo pristálo na Chrisovom nose a prudko tam narazilo. Potom keď bol Christian mierne omráčený prišla slabá rana do brucha a tyč spadla na zem. Charlesa už tyč nezaujímala. Chcel hlavne chytiť čarodejníka. Jeho ruka v ktorej držal tyč išla Chrisovi okolo krku a druhá (pravá) ho chytila za pravé zápästie aby týmto spôsobom mohol zblokovať bočné údery oboch rúk. Jeho ďalší pokus bolo priloženie nohy zo zadu aby Christian spadol na zem a tam by to už možno dokončil. Toto stretnutie už chcel mať za sebou. Nebavilo ho bojovať. Predstavoval si už len sedenie v hostinci s priviazaným čarodejníkom vedľa seba.

,,Tohle jsme už řešili..'' Zamručel. ,,Nepůjdu...nikam.'' Komentoval a syčel jako rozdrážděný had. Přivřel oči, už chystal výpad ale dostal do nosu, slyšel oné lehké křup. Zprvu si myslel že to byla nějaká větev, ale on to byl jeho nos. Nalomil mu kůstku od nosu, samo sebou se mu jako každému spustila krev. Byl trochu mimo, takže další kroky nevychytal a nestačil by ani. Když se rozkoukal snažil se ho Charles dostat na kolena, podíval se na něj a zasyčel, odhalil tak zuby které byli nyní pokryty krví. Pochopitelně mu krev z nosu chvíli tekla a když otevřel ústa dostala se i tam. Železitá chuť mu až tak nevadila, jen se mu to v tuto chvíli nelíbilo. Zavrtěl hlavu a chtě nechtě klekl na kolena, probodávajíc pohledem Charlesovu osobu. ,,Za tohle mi zaplatíš.'' Šeptl. Ovšem stále vzdoroval a snažil se zvednou aby mu dát maličkost v podobě nějaká rány, či kopance.

"Nebudem sa tu už s tebou o tom hádať.." pokrútil nervózne hlavou a narovnával si telo. Christian už bol na kolenách takže sa mohol trochu uvoľniť no jeho stres len tak ľahko neprejde. Musel by si zapáliť. Mal strašnú chuť ale v tejto chvíli to nešlo. "Neviem či ja budem ten čo bude platiť.." hlasno sa zasmial a poškrabal si nos. "To mne zaplatia za teba." malo ho to sarkasticky upokojiť a Charlesovi to prišlo vtipné. "Ten nos ti dám dokopy na ubytovni alebo ťa odnesiem doktorovi" navrhol a znovu chytil do ruky lano ktoré bolo neďaleko. Chcel si to po zlom tak to bolo po zlom a teraz máš smolu mykol plecami a pozrel sa ešte na nebo. Potom mu to lano obtočil okolo krku a pevne utiahol. Chris vyzeral byť omráčený takže zatiaľ veľa neurobil. Mohol si ísť do mesta priviazaný za ruky... uštipačne poznamenal a trochu sa od neho vzdialil aby ho mohol ťahať za sebou. Malo to poslúžiť ako vodítko, no Charles si to potreboval ešte otestovať a tak silno potiahol čo donútilo Christiana padnúť z kolien na zem. Funguje povedal si víťazoslávne no potom uprel zrak na čarodejníka. Tak ideš? zasmial sa a slabo potiahol.

Christian byl skutečně stále ve stavu vzpamatovávání jelikož mu to rozhodilo vnímání. Byl krotký jako beránek, uvidíme jak dlouho. Klečel tam před ním jako kdyby žádal o odpuštění. To by ale byla jedna veliká hra, on by asi nežádal o spasení a nič takového, jo kdyby šlo do tuhého tak se bude snažit jakkoliv. Zatím měl šance, tedy pomalu se snižovali. Christian začal být unavený, a nevyspalý což se odráželo v jeho myšlenkách a stupňujícím se adrenalinu v jeho krvi. Nervózní byl také, lidem neubližuje úmyslně, jako osoba je sice hajzlík ale jako čaroděj, když nemusí tak není zlý. Jen mu dobrá magie nic neříká. Pohlédl na něj a sledoval jak mu kmitali ručky a udivil se smyčky kolem krku. Povytáhl obočí, když zatáhl a on se nečekaně rozplácl na zemi, opřel se dlaněmi o zem a zvedl se na nohy. Vyplivl krev co se mu v ústech míchala se slinami a rukou držel smyčku kolem krku aby jej neuškrtil. ,,Jako vážně?'' Promluvil potichu ale jasně, sáhl si na nos a zasyčel. Jak zjistil nebyl úplně zlomený. Zamračil se a zapřel se nohami do země, je pravda že byl ještě z 40% takový omámený, ale rozkoukal se rychle.

Mohol si to mať po dobrom skonštatoval Charles a chcel ho ešte raz potiahnuť. Išlo to už ťažšie. Musel sa strašne silno zaprieť aby ho dostal ešte o pár stôp k sebe. Mám ti ten nos dokončiť alebo pôjdeš kľudne so mnou? Cestou si môžeme pokecať... uštipačne povedal Charles. Bolo mu jedno ako veľmi sa Christian snaží. Charles urobí všetko preto aby ho dostal dnes na tú blbú ubytovňu. Ak sa o nič nebudeš pokúšať, môžme sa zastaviť v krčme navrhol a ešte raz slabo potiahol. Tak ideš alebo nie? padla ďalšia z jeho otázok. Opäť máš 2 možnosti...ja ťa budem ťahať aj po zemi ak budem musieť... mykol plecami. Bolo mu to jedno či tá vec trpí alebo nie. Nezaslúži si komfort. Zaslúži si hniť v pekle. Nič viac. Možno ak príjme Boha ako svojho spasiteľa, tak Boh jeho dušu spasí. Možno... Stál už na takom mieste kde mesto videl v plnej kráse. Stačilo už len zísť z malého kopca dole, ísť chvíľu rovno a si pred bránou mesta. Charles tam ešte vo vnútri nebol ale rozhodne sa na tú chvíľu tešil. Či už tam príde skôr či neskôr no teraz mal problémy s tým poslom satanovým...

Sklopil zrak a díval se kolem sebe,mnul si prsty a sledoval jej. Snažil se odhadnout jak moc by musel trhnout dozadu aby jej vrátil o krok nazpět, nebo co udělat aby se jej zbavil. Nabízelo se mnoho možností od nějakého praštění až po zabití. Ale jemu se nechtělo,nevyhledává to. Protahoval se a upravoval si nátepníky, občas na něj koukl ale nehnul se z místa. Jeho poznámky ignoroval, převážně se vždy usmál. ,,Já ti nevím, přijde mi to ohrané..'' Pověděl ale nedíval se na něj.

Christian sebou trhl a otočil se k lesu, díval se do tmy a klepal se. Couvl krok dozadu a polkl tak že by musel slyšet i Charles. Koukl na něj a poté před sebe do tmy, vydechl a trhaně se nadechl. Z ničeho nic sjel na kolena a poté na bok,trochu se přiškrtil jak sebou plácl na chladnou zem, lehce se třásl a sem tam sebou maličko cukl.

Ako myslíš... zachechtal sa a ešte raz mu venoval znechutený pohľad. No vtom sa niečo stalo. Christian padol ku zemi a začal so sebou mykať. A ja ti prídem ohraný? zasmial sa aby ho ešte tých pár stop pred ním počul. "Fajn tak sa to dá spraviť aj takto..." mykol opäť plecami a zažmurkal očami. Lano z celej sily potiahol. Bolo mu jedno či mu je niečo skutočne, či niečo hrá a či ho bude ťahať po zemi. Proste s ním ide. A tak ho potiahol ešte pár krokov a potom už len dole z kopca. Boli už na kraji mesta no nedalo sa tam dostať z kraja museli len cez hlavnú bránu. Tam už teraz pravdepodobne nikto nebude takže to v pohode zvládne. Ťahal ho po zemi ešte chvíľu až sa objavili na kamennom chodníku pred mestom Salem a stála pred nimi veľká brána. Už sme skoro tam... povedal plný očakávania a radosti. No ešte raz prišiel ku Christianovi ktorý ležal na zemi. Postavil sa nad neho a pozrel sa mu do očí. Budeš už chodiť alebo pokračujeme? opýtal sa ho. Bola to celkom podstatná otázka. Mne to pokračovanie nevadí... so smiechom naznačil gestom že mu je to jedno a narovnal sa. Zapálil by som si...

Victorie si lehla na zem. Byla jí zima,bála se,ale nemohla nic dělat. Nevěděla,jak se vrátit zpět, začínala plakat. Přemýšlela nad tím,že tady uvízla a už nikdy se odsud nedostane. *To snad není možný* říkala si,ale někdo ji musí najít... A jestli zítra nepřijde do práce její paní to bude připadat zvláštní. Victorie neměla dost peněz na to,aby si dovolila nejít klidně i jeden den do práce. Snad ji budou hledat, poprvé v životě se za něco opravdu modlila.
Přišlo jí neskutečné,jak se život během chvilky dokáže změnit. Ráno si myslela,že tohle bude obyčejný den a teď tady musí vydržet do rána. Pomalu začínala usmívat,ale uslyšela prasknutí větve. Posadila se "kdo je to?" zeptala se vyděšeně,když nikdo neodpovídal pomyslela si,ze to bylo jenom nějaké zvíře a zase si lehla. Třásla se po celém těle a znovu začínala plakat,ale bála se a tak nevydala ani hlásku.

Christian hrál mrtvého brouka dostatečně dlouho, trochu se po cestě odřel, nuž neřešil to. Stále si fandil, takže měl možná mizivou šanci zachránit si zadek. Nadechl se a otevřel oči když cítil něco jiného než trávu, koukl na něj a sedl si. Více méně ho to škrtilo, takže za to casnoval aby si to uvolnil, zvedl se a došel až k němu. Podíval se na něj a oprášil si kabát. Nadechl se a v ten moment jednu vrazil Charlesovi loktem do žeber (No do hrudníku z boku) a zasyčel. ,,Na tohle ti kašlu." Trochu uskočil  dozadu když se zase Charles narovnal. ,,Neskončím jako ostatní..'' zamručel když se rozhodl že se pokusí mu uštědřit další ránu ale do krku. Bylo mu celkem jedno jestli to vyjde, při nejhorším ho prostě upálí..normálka.

Keď už boli pred Salemom Charles ani nevnímal čo sa deje s Christianom iba si obzeral hlavnú bránu. No keď sa otočil dostal celkom slušnú ranu do rebier. Tam to sakramentsky bolelo. Bolesť išla od rebier k hrudníku a keďže je to reflex Charles si to zakryl rukou a ustúpil. Ty to chceš tak... skôr než to odpovedal dostal ranu do krku a odhalil sa. Bol mimo asi 3 sekundy no potom sa spamätal a všimol si že to čarodejník nijak nevyužil. Prečo? No bola to jeho chyba.... Charles nečakal a lakťom mu uštedril úder do pravej sánky. Keď si všimol že bol Chris zohnutý, rozhodol sa to narozdiel od neho využiť a chytil ho za zadnú časť goliera a povalil na zem. Christian ležal na bruchu a nad ním stál zohnutý Charles a držal ho za zadnú časť goliera. "Že ťa to baví..." povedal ale teraz už nekričal keďže bol pred mestom a ľudia vo vnútri neďaleko spali. Bolo veľa takých čo sa nechceli zmieriť so svojím osudom... doplnil a zaklipkal očami. Začínalo ho to už vážne štvať ale snažil sa ovládať z celej sily. Už dlho sa neovládal tak ako teraz. Dokázal by vybuchnúť ale chcel to? Nie.

Victorie vstane, už není tak vyděšená,jako byla předtím. *Aspoň jsem zjistila něco,co jsem netušila* říká si,ale klepe se zimou. Nejspíš se prochladila, za tohle ji paní Scottová nepochválí... Nejspíš jí dá volno,ale jen z důvodu,aby se její syn od své vychovatelky nenachladil. Paní Scottová sice někdy dokázala být milá,ale jen když se jí chtělo, zato její syn byl lepší. Někdy Victorii dokázal naštvat,ale hodně často byl hodný a milý a proto ho měla tak ráda. Nejspíš,kdyby byl zlý i on odešla by od nich,ale kvůli Derekovi to vydržela. Šla pomalu lesem,tentokrát odhodlaná najít cestu ke Scottovým. Začala kašlat a rychle vytáhla kapesník,aby se vysmrkala.
Už se blížila k jejich domů,když paní Scottová naštvaně vyběhla z domu "Měla si tu být už ráno,co tu děláš tak pozdě?!" zeptala se naštvaně. "Ztratila jsem se." začala znovu posmrkovat. "Takhle nemocná u mého syna nebudeš, dnes máš volno,ale zítra příjdeš!" nařídila jí, Victorie přikývla. *A teď zase přes celý les zpátky...* už se jí nechtělo,ale co měla dělat. Pomalu šla a byla opravdu ráda,když viděla konec lesa. Když přišla domů udělala si čaj a lehla si do postele. Pomalu pila čaj a říkala si,že by později měla zajít za doktorem. Nakonec usla,ale zdálo se jí o hromadě mrtvých těl,takže se s křikem, celá zpocená vzbudila.

Sledoval jej ale než se nadál dostal pěknou ránu do čelisti, zamrkal a trochu byl zmaten. Nevěděl která bije. Koukl na něj a chtěl něco říct,místo toho skončil na zemi a Charles nad ním.Zavrčel a ležel tam jako placka, ovšem poté se zvedl. Tedy čekal že narazí na Charlese, bylo to obtížné se zvednout ale on si pohnul takže stál za chvíli za ním, ano podlezl ho zezadu. Tedy couvl. Zamračil se a povedlo se mu uštědřit nakopnutí kolenem. Také mu to lezlo krkem, chtěl domů a ne se tu válet na zemi. Čert mu byl dlužen Salem. Zavrtěl hlavou a pokusil se mu dát pěstí. Poté odcupital kousek od něj do bezpečné zóny. Promnul si oko a sledoval jej. ,,Lezeme si oba na nervy, chápu to...tak toho nech a budeš mít klid. Neříkám že se změním ale lidi jsem už dlouho neproklel a neškodím jim, na rozdíl od jiných tady ve městě.''

Hovoril na neho celý čas no nečakal jedno. Rýchle cúvnutie. Síce ho držal ale zjavne nie dostatočne pevne. Ty jeden bastar... dostal celkom silný kopanec kolenom ktorý ho prinútil na chvíľu onemieť. Hádam ťa tu nejde poraziť...tento! hecoval ho hlas vo svojej hlave. Nikdy... odpovedal sám sebe no než sa stihol otočiť dostal no chrbta päsťou. Tá bolesť nebola až tak strašná no hodilo ho to na štyri. Christian rýchlo ustúpil, no Charles sa iba uchechtol a postavil sa. "Nenechám.." krútil neveriacky hlavou Charles a chytil sa za chrbát ktorý si narovnal. Potom sa otočil čelom ku Christianovi a päste napol od hnevu. Už to na neho išlo. Začínal byť agresívny. Už nemal náladu ďalej sa tu pošťuchovať s tým čarodejníkom. Hneď potom sa zohol po lano ktoré bolo asi tak 3 stopy od neho a ešte raz ho hodil pred Christiana. Máš poslednú šancu... povedal výhražne a odpľul si. Ak si do dvoch sekúnd nedáš to lano okolo krku, a teraz to myslím vážne, skončíš zle povedal cez zuby. Snažil sa posledný krát za dnešný večer s Chrisom znieť pokojne. Mal poslednú šancu. Ak nie, skončí jeden z nich, možno obaja zle.