Okolí Salemu

Zakroutí hlavou a klukovsky se usměje. "Oprava - nechodím, skáču." Pobaveně se zazubí. Že by k němu zase šla dobrá nálada? Ne, to asi ne, ale v hlavě si představil, jak toho bídáka roztrhal na kousky, takže je mu už víceméně dobře. "Tak promiň, ale nehodlám se neustále převlíkat, je to zbytečná ztráta času." Odpoví jí stejným tónem jako ona mluvila k němu. Jak ostatní k Dyamimu, tak on k nim. "Díky." Řekne a rozhlédne se okolo jako kdyby ho ta holka vůbec nezajímala a tohle byla rutinní věc, která se mu stávala. Když se zeptá, jestli mu přijde, že na ni něco spadlo, tak přikývne. "Ani bych se nedivil, protože jste tak rozcuchaná." Je drzý? Je, ale přece si nenechá líbit ten její nevlídný tón. Je to indián a ten se jen tak nedá. Než seho sthne otázat, co tady vlastně dělá, vyskočí a zachytne se rukama o jednu větev, takže tam teď tak visí. Vyšvihne nohy nahoru a zavěsí se za ně. Spustí se dolů a teď ji sleduje vzhůru nohama a jeho obličej je ve stejné rovině jako ten její. "No přece padám ze stromů pod nohy sličných slečen." Zažertuje s rošťáckým usměvem a překříží si ruce na prsou.

Z jeho následujícího chování usoudila, že to vážně jen tak nějaký nadutý měšťák nebude. Konec konců ti se rádi strojí k jakékoliv příležitosti do co nejdražších hadrů jen, aby bylo vidět jak moc bohatí jsou. Snad si z ní i utahoval. No to snad ne. Sama by si řekla, že by ji to mělo spíše rozzlobit, ale ji jeho provokace spíše pobavila, asi měl nějaké to klukovské kouzlo a ani se jí nějak nedotkla zrovna poznámka na její vzhled. První důvod byl ten, že jí to nijak zvlášť nezajímalo a ten druhý, že věděla, že jsou její vlasy naprosto v pořádku. "Hm... Jak si milý chlapec a snažíš se, aby si dámy připadaly co nejkrásnější." Pronesla to hlasem, který měl možná lehký žertovný podtón a potom se už jen dívala, jak kluk leze na strom, pouští se hlavou dolů a rošťácky se na ni kaboní. "Myslíš sličných slečen s rozcuchanými vlasy?" Zvedla ruku a ukazováčkem ho píchla do čela, aby se rozhoupal. Vnuklo jí to představu, že by mohla zkusit jestli čirou náhodou není lechtivý, kdyby byl, mohl by sletět ze stromu znova, ale rozmyslela si to. "No kluku tak já už asi půjdu ať ti nevyplaším nějakou tu sličnou slečnu." Obešla chlapce visícího ze stromu a vypravila se k odchodu, když si vzpomněla, že tohle je její část lese. "Jo a buď hodný hoch a běž si skákat do jiný části lese. Tahle je totiž moje." Na poslední větu kladla tak nějak největší důraz.

Vyšvihne jí tam teatrální poklonu. "Takový jsem já." Zase se narovná. Má nějak moc energie. Asi ji bude muset dneska nějak vybít a nad učením se angličtiny to asi nebude. Nemá to rád. Nemá rád učení, vždyť je to neskutečná nuda. Koho by to bavilo. Přikývne a opět se zazubí. "Přesně tak. Občas je mají i hezky zapletené do... ehm..." Zarazí se a přemýšlí. Jak se jen to slovo říká? Moly mu ho často opakuje, když chce, aby jí ho upletl. Vybaví se mu to v řeči jejich kmene, ale ne v angličtině. "Hezky zapletené." Rozhodne se ted ukončit svůj proslov takhle. Ta holka ho šťouchne do čela a tak ho trochu rozhoupe. "Hele, to se nedělá, nechtěj, abych ti to oplatil." Pronese hravě jako rozverné štěně a ani si neuvědomí, že jí začal tykat. Snad je to tím, že je ot pro něj jednodušší... Nebo prostě se mu příčí vykat někomutak mladému. Nebo tak alespoň vypadá. Když ho obejde, tak se vyšvihne nahoru a na větev se posadí. Po jejích slovech vzdychne. "Ale no ták! Proč je tady každý tak strašně majetnický a upjatý." Jako třeba místní doktor... "Já ti tu žádná zvířata lovit nebudu." Přislíbí a pobaveně ji sleduje.

Sledovala jak se snaží najít nějaké vhodné slovo a s lehkou škodolibostí přihlížela tomu, že ho nenašel. "Myslíš zapletené do copů?" Zeptala se s lehce povytáhlým obočím. Chlapeček se trošku vytahuje a taky si dovoluje. "Ale prosim tě to bys musel prvně slízt z toho stromu, abys to mohl oplatit a jestli mi chceš tykat, tak se prvně představ a já se rozmyslím, jestli ti to dovolím." Musí uznat, že se celkem pobavila, ale už jí v hlavince zase začal škrábat na dveře vztek sice malý, ale pořád tam byl. Začínala ztrácet trpělivost. Asi to nemyslel zle, ale každý jeho protest nahlodával její nabytou dobrou náladu. "Tak hele ty bys byl taky upjatej, kdyby si měl to, co mám já. A o zvířat si lov kolik chceš vůbec mi o ně nejde. Prostě mám svůj prostor, ve kterém by nikdo kromě mě neměl být, chápeš to?" Narážela na svůj menší problém s lykantropií. Byla prostě teritoriální, nemohla za to, co byla. Její vztek se pomalu zvětšoval a trošku na něj zavrčela. Nechtěla to udělat, vlastně ani nevěděla proč je vlk uvnitř ní najednou tak ostražitý. Zatínala zuby, aby jí neuniklo víc než by chtěla, sice nebyla šance, že ho roztrhá na kusy, úplněk byl už za ní naštěstí, ale to neznamenalo, že by mu v záchvatu vzteku neublížila.

Ukáže na ni. "Přesně to je to slovo!" Řeknne potěšeně a potom se zamyslí a začne si sám pro sebe brumlat. "Proč jsou v angličtině tak divná slova." Nebo spíše slova, která se mu těžko zapamatovávají. "Když jsem v lese, nemusím se chovat jako slušný kluk, můžu se chovvat tak, jak chci... A navíc jsem taky plnoletý a taky mi začalo být tykáno." Schválně použil trpný rod, snad aby si procvičil svou mluvu. Irituje ho, že se nedokáže pořádně mnohdy vyjádřit, takže proto trénuje i zdánlivě zbytečnými slovními spojeními. "Jsem Ben." Seskočí pobaveně ze stromu, ale opře se o něj. Není člověk. Moc dobře to ví. Cítí, že je něco špatně. Pro jeho kmen je to požehnáním, ale pro ni očividně ne. "Nebuď zas tak podrážděná." Odfrkne si. Ta holka ho s tou změnou nálad přestává bavit. Proč jsou dívky tak složitá stvoření? "Tak si tady postav plot, nebo sem dej nějakou výstražnou značku." Určitě stačí její pach, ale on se tím zrovna nestresuje a nezajímá ho to. Žádnou značku neviděl a to je vždycky ostražitý a pozorný. No, Většinou. "Co kdyby se T tady prcházela nějaká čarodějka, tu bys taky vyhodila?" Baví ho si hrát an veverku, takže opět skočí na strom a koupe nohama ze strany na stranu.

"Myslím, že si to trošičku pleteš, plnoletým se začíná vykat. Ne naopak. To tě navíc neopravňuje, abys tykal mě." Tak nějak jí nepřišlo, že by se vůbec někdy jako slušný kluk choval, ale to mohlo být ovlivněno jejím mírný vztekem. Když se ráčil představit, moc se jí jeho jméno nezamlouvalo. "Ben povídáš jo? Hm... To mi na tebe moc nesedí, ale to je fuk." Sleduje jak skáče ze stromu opět na zem. Když nasaje jeho pach zamyslí se, je velmi podobný tomu jejímu, že by vlčici uvnitř ní vadil jiný vlk? Teď zaujal její pozornost. Začala si pomalinku obcházet. Asi by pro ni nebyl problém si s ním poradit, ale zdání může klamat. Jeho výčitku na její podráždění přešla bez sebemenšího zájmu. Avšak jeho rady ohledně plotu nebo něčeho takového se chytla. "No to je skvělej nápad. Že mě to nenapadlo dřív? Na co by mi byl plot kluku? Vím, co se toulá tady po lese a taky vím, co je ve městě za lidi. Plot by byla jen zbytečná práce." Možná na tom něco bylo, ale nevěřila, že by jí nějaký pitomý plot mohl v ničem pomoct, spíš by to přilákalo ještě více lidí. Ale to se podívejme, tak i čarodějnice mi přeješ? Nemusíš mít strach, snažila bych se vyhnat stejně jako tebe." Možná ještě urputněji, ale to už tohohle klučíka nemusí trápit. Když před ní zase vyleze na strom, už ztratí svoji trpělivost, chytne ho za nohu a vší silou trhne směrem k zemi. "Tebe neučili, že je neslušný lízt po stromech, když s tebou někdo mluví. A když jsme se dostali k mluvení, laskavě mi vyklop, co seš zač." Ne, že by úplně křičela, ale v klidu to neřekla. A teď už to byl rozkaz, buď přizná, že je, co si myslí, že je nebo ho prostě vykopne a nebude se tady s ním dál handrkovat.

"Ty uctivá nejsi, tak nemusím být ani já." Svým pravidlem - jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá - se řídi dost přísně, zdá se. "Říkají mi tak." Je mu jedno, co si o něm tahle holka myslí. Ať si o něm klidně myslí, že je to namyšlení obchodníček, ale on ví, že realita je jiná. A kdyby chtěl, tak pro ni mnohem krutější, ale on je hodný. Na indiána možná až moc - pro ostatní by byl barbar, kdyby to věděli.
"Si myslím." Opravdu dokáže být neskutečně dětinský, když chce. Na druhou stranu je pokaždé dost nedůvěřivý, takže si dává pozor. Rameno už ho přestalo bolet, takže tam bude maximálně modřina, pokud dopadl na nějaký drobný kamínek nebo nepředvídatelnou zákeřnou větvičku. "Lidi tady dokážou být i milí... Ale někdy jsou zbytečně ustrašení." Pokrč rameny. To on strach nemá. Nikdy z ničeho a do všeho se vrhá až příliš po hlavě. "Nepřeju nic zlého, pouze zvažuju možnosti." Což mu přiomíná... Jeho sestřička není čarodějka, ale šamanka. To je něco jiného... Pro něj je v tom velký rozdíl. Vyskočí na strom a sleduje ji z výšky. Unudila ho, takže se snaží vyvolat u ní nějakou reakci a podle jejího pohledu hádá, že ta brzy přijde.
Chytne ho za nohu a strhne ho k zemi. Dopadne na ni celkem tvrdě, ale tahle to i zamýšlel. Poslouchá ji, ale nedívá se jí do očí. Přeci ji nenechá, aby z něj udělala padavku. To on rozhodně není. Má výcvik na to, aby si z její kůže mohl udělat i slušivý kabát, i když byy určitě nehřál. Jelikož zůstal v podřepu, má dobrou možnost jí podkopnout nohy, což taky udělá a hbitě se na ni vyšvihne a znehybní ji tím, že jí dá dýku ke krku tak těsně, že kdyby se pohnula, nemuselo by ot dopadnout dobře. "Nesuď knihu podle obalu a hlavně to platí v boji." Odfrkne si nad ní a stále ji drží přišpendlenou. "Užij si to doma." Bleskurychle se zvedne, chytne rukojeť dýky do zubů a vskočí na větev stromu. Dýku dá za opasek. "Už jsi mě nudila, jsem rád, že jsem dokázal vyvolat nějakou reakci." Pobaveně se nad tím vším ušklíbne a zase si jde hrát na veverku. Vzteku se zbavil, takže si pádí hrát s Moly. Budou spolu lézt po stromech, ale hlavně je nesmí načapat rodiče. Rychlost a vytrvalost mu nechybí, takže je 'doma' během chvíle. "Holky jsou divný." Pronese ještě sám pro sebe a dál se tomu setkání nevěnuje.

Ten malej zmetek jí podrazil nohy a ona spadla a pořádně se praštila do hlavy. Chtěla se zvednout, ale byl až moc rychlý. Normálně by ho ze sebe setřásla, ale nějak nechtěla riskovat, že se jí dýka, co jí držel u krku, zařízne do kůže. I když by na to celkem jistě neumřela, počet jizev, který měla jí stačil nepotřebovala další. "Slez ze mě ty jeden zmetku, máš kliku, že mi držíš u krku nůž, jinak by si už byl mrtvej. A to s tím souzením knihy podle obalu už by sis mohl taky odpustit. Začíná to ztrácet na efektivitě." Řekla to tak rozzlobeně a nenávistně, jak jen mohla. Když z ní potom slezl, pokusila se co nejrychleji vyskočit na nohy, ale než se stihla zvednout, už byl zase na tom pitomým stromě a vytahoval se, jak celý ten incident s tím, jak ho strhla ze stromu, plánoval. "Slez z toho stromu a ukážu ti takových reakcí daleko víc." Už ji vážně štval a bylo jí to znát i na hlase, mohla jen doufat, že jí zítra nebo v kterýkoli jiný den nebude otravovat, když si dnes otestoval, jak moc ji to vytáčí. Když to konečně vypadá, že se má k odchodu, tak ji to naštve ještě víc a to vlastně chtěla, aby odešel. Otočil se k ní zády a běžel pryč, vlastně není divu, že ji to rozzlobilo. Někdy jindy by možná běžela za ním, ale už měla všech lidí dost a chtěla být už opravdu sama. Tak za ním ještě zařvala. "To je dost, že už ses rozhoupal. Udělej mi laskavost a už sem víckrát nelez." Nejradši by po něm ještě aspoň něco hodila, ale už byl dost daleko a zas tak dobrý švih neměla, takže z toho vyvázl lehce a za to si musela vynadat. Byla vážně naštvaná a chtělo se jí křičet, ale trochu uklidnilo ji, když si uvědomila, že stačí už jen pár metrů a je doma. Vydala se tedy po vyšlapané cestičce a zanedlouho došla ke své schátralé chatrči, která jí teď přišla jako nejlepší dům na světě. I přes to, že už měla radost, práskla vzteky dveřmi a ty vydaly hlasitou ránu.Byla doma a snažila se být v klidu, ale zároveň si odpřísáhla, že jestli Bena ještě někdy potká a takhle ji rozzlobí, neprojde mu to jen tak, že si uteče.

Malátnými kroky se vrací ve večerních hodinách domů z práce. V jedné ruce drží poloprázdnou lahev laciné whiskey z které každé dva tři kroky upije. V druhé ruce drží lopatu, kterou si pomáhá při chůzi. Avšak i přesto dost často klopýtá o kořeny stromů, které vždy pak počastuje několika urážkami. Na zádech se mu pohupuje malý kožený vak ve kterém má ukrytou ruku nebožtíka, kterou má v plánu spořádat k večeři. Jak se začne stmívat uvědomí si, že zapomněl svojí lucernu hrobu ve kterém leží ten čerství nebožtík, který má teď o jednu ruku méně. Při té vzpomínce si vynadá:"Hlupáku, musel jsi ji tam zapomenout, když jsi ho znovu zahrabával." Jelikož to už nijak neovlivní jen pokrčí rameny a dopřeje si pořádný lok z lahve."Aspoň že se pořádně nadlábnu."Zasměje se a pokračuje v chůzi domů.

Tentokrát si na sebe vzal jiné oblečení, než měl tehdy, když se potkal s tou holkou, která na něj byla tak protivná. Kašle na její zákaz, on si může dělat co chce. Tedy, pokud to nevadí jeho sestře. Nechce zklamat její důvěru. Dal by za ni život a nejraději by zabil každého, kdo se na ni pouze křivě podívá. Ale problémem je to, že prostě nemůže... Josepha by už několikrát roztrhl vejpůl jako nějakého vetřelce. Nemůže dělat nic, ale čas od času se s ním pěkně porve, i když za to dostane doma pořádně vyhubováno a nemine ho ani výprask z otcovy strany.
Rozběhne se a vyskočí na strom. Na sobě má ošoupané a trochu děravé kalhoty, boty a obyčejnou košili, které je skryta pod odrbaným kabátem, který by snad mohl nosit enom nějaký žebrák... Možná ani on ne. Alespoň nebude muset poslouchat, že is zase roztrhl nebo umazal své nomální oblečení. Tohle mnohé vyřeší. Skáče mezi zmrzlými větvemi stromů, čas od času mu to uklouzne, protože si opět nedává moc pozor, ale vždy to ustojí. Dostane se do blízkosti zajímavého chlapíka, který pije a opírá se o lopatu. Zajímá ho to. Seskočí dolů ze stromu kus před muže, ale ne tak blízko, aby neměl osobní prostor. "S kým si to povídáte, pane?" Zeptá se trochu zvědavě a pokud ten muž pokračuje v cestě, Dyami jde před ním, ale pozpátku, aby na něj viděl.

Když před něj skočí ze stromu nějaký kluk lekne se a udělá krok dozadu. Při tom ztratí rovnováhu a spadne na zem do sněhu. Překvapeně vykulí na chlapce oči a začne hulákat: "Zatraceně kluku co to tu vyvádíš? Jsem se lekl." Odplivne si a zkontroluje lahev. Poté začne stávat. "Fuj tajbl, máš jediný štěstí, že jsem to nerozlil.". Poté ze sebe opráší sníh a ohne se k zemi pro lopatu, což nebyl zrovna nejlepší nápad v jeho současném stavu, protože zavrávorá a málem upadne. Na druhý pokus se mu to však podaří. "Uff, to bylo něco. Teď si zasloužím odměnu."Zasměje se a upije z lahve. Podívá se na kluka "Nechceš loka?" zeptá se se zájmem a nabídne mu lahev. Zatímco čeká na jeho odpověď pořádně si ho prohlédne. "Co jsi vůbec zač?" Je celkem rád, že si nakonec vzal k večeři ruku a ne hlavu jak původně plánoval. Přeci jen z té by teď měl pyré.

Ten muž udělá krok dozadu, zapotácí se a spadne. Benjamin natáhne ruce směrem k němu, i když by ho nechytil, ani kdyby se snažžil, protože byl hodně daleko. Ale jak gesto se to jistě cení. Ten muž na něj začne křičet a Benjamin se podrbe na zátylku a klukovsky se usměje. "Byl jsem se projít, nechtěl jsem Vás vyděsit." To opravdu nebylo jeho záměrem, ale možná by si měl zvyknout, že takhle lidi nejspíše pokaždé vyděsí, pokud na ně stále bude skákat ze stromu jako nějaká veverka. Byl by mu pomohl i vstát, ale ten muž vypadal, že to zvládne i sám. Po jeho prvním slově... které znělo něco jako fujblejtl... se zarazí. Co to znamená... To nemá nejmenší tušení, ale raději to nechá být a raději se soustředí na zbytek věty. "Nechtěl jsem." Vyhrkne trochu omluvně. Občas se stále chová jako malé dítě a teď k tomu má ještě provinilý štěněčí pohled. Sleduje jeho snahu sehnout se pro lopatu. "Můžu pomoct?" Nakonec to chlapík zvládne sám a Benjamin na něj jenom kouká. Zdá se, že ten muž je dosti mimo. "Jste opilý?" Možná je zbytečné se na to ptát, ale ujistit se musí. Třeba ot jenom hraje, i když ten alkohol je cítit až k němu. Přijde blíže a prohlédne si láhev, která je mu nabízena. Nakonec k němu nechápavě vzhlédne. Teď se neměl čeho dalšího ve větě chytit a něco je po něm chtěno. "Co je to... 'loka'?" Tomuhle slovu neporozuměl. Buď ho zapomněl, nebo mu nepřišlo důležité se ho naučit a zapamatovat si ho. Nedošlo mu to, ani když mu podával tu lahev. No jo... Tohle gesto k němu ještě nikdo cizí neudělal. A i Dyami je občas natvrdlý. Natočí hlavu na stranu, když si ho muž prohlíží a následně vznese otázku. Zamrká a potom se usměje. "Jsem Benjamin. Vy?" Na tohle se možná neptal, ale co už...

Při jeho otázce se zarazí. Jelikož je v lese poměrně tma a on je opilý nepozná barvu mladíkovi kůže. "No že se máš napít. Co jsi zač? Nějakej tupej indoš, že nevíš co je loka? ". Při těch slovech se zasměje tak až se zakucká. Poté se zamyslí. "Benjamin? To je mi nějak nóbl dlouhý jméno. Budu ti říkat Benjo. Souhlas Benjo? Jinak já jsem James. Tak a teď když už víš co znamená dát si loka si ho už můžeš dát. " Zamává před ním lahví. Nahne se ke straně a jen díky lopatě o kterou se opírá nespadne znovu na zem. Jakmile se zase narovná zasměje se a rozhodne se zodpovědět klukovu další otázku. "Já nejsem opilý, kdybych byl tak by to znamenalo, že jsem vožrala a to já milej Benjo nejsem. Já jsem spíš jen takový milovník whiskey." Znovu se zasměje.

Když zaslechne jeho poznámku ohledně nějakého tupéno indoše - čemuž dobře rozuměl, protože se tak občas vyjadřoval Josepf o Ayashe - tak tiše zavrčí a sevře pěst. Slíbil sestře, že sám sebe neprozradí, ale tohle ho hodně naštvalo. Je tot indián každým coulem a musí takhle zapírat svůj původ Jak ohavné! "Nejsem, ale měl byste mít trochu úcty k ostatním lidem, ať jsou jakýkoliv." Řekne trochu uraženě, ale stále sám sebe v duchu drží. "Jsem syn obchodníka." Dodá s dalšším sebezapřením v hlavě. Jak moc odporné je mu tyhle věci říkat? Hodně. Kdyby vvšak o sobě začal tvrdit, že je to indián... Mohlo by se to všechno pokazit a on by nikdy nemohl dostat Kayu z otroctví, protože by na to nemohl vydělat. Zněl přesvědčivě. Takhle to měl naučené, kdyby se ho někdo zeptal, ale... Pokaždé to bude nepříjemné. Kéž by někomu mohl říci pravdu.
"Klidně i Benjo, říkali mi i hůř." Zazubí se. Dneska má hodně trpělivosti. Bude to snad ím, že mu tenhle chlap neleze na nrvy. Jenom ho dost naštval tím o těch indiánech, ale... Není alespoň protivnej. Ba právě naopak. "Těší mě." Řekne naučenou frázi, kterou mu do hlavy cpali učitelé při hodině slušného chování... Nebo nějaké etikety... etiky.. epiky... Nebo jak omu vůbec říkají. Chvíli se zdráhal, ale nakonec natáhl ruku po lahvi a trochu se napil. Poprvé v životě. Zaksichtí se a láhev mu urychleně vrátí a ještě se rozkašle. "Páni." Vydá ze sebe stále při kašli, ale nakonec se pořádně nadechne. Tohle nečekal.
"Milovník Whisky? Jak dlouho ji máte rád?" Možná trochu blbá otázka, ale je to zvědavý kluk. Někdy až moc. Nadechne se nosem a praští ho do něj pach něčeho... Syrového masa? Raději to nechá být...

Když uvidí jeho reakci ohledně indošů musí se zasmát. "Že tobě se nějaká indiánka líbí co? Jako nic proti nim, některý jsou vážně kočky."Zasměje se. Jelikož si uvědomí, že by Benjo nemusel úplně pochopit, že si z něho jen utahuje mávne rukou a spustí: "Jen si z tebe utahuju Benjo.". Když uvidí Benjovu reakci na whiskey začne se tak moc chechtat až z toho spadne na záda, ale směje se dál. "Kluku ty seš teda dobrej. Víš co? Podej to sem ať ti to předvedu.". Jakmile mu Benjo podá lahev dá si z ní hned dva loky a pak jí podá znovu Benjovi. Přitom se zamyslí nad otázkou jak dlouho už vlastně pije. Ví naprosto přesně jak dlouho. Začal když ztratil dceru a ztráta manželky tomu také moc nepomohla. O takových věcech se však nemluví, rozhodně ne s cizími lidmi a tak jen odpoví: "Nemám tucha jak dlouho, ale to co vím jistě je, že ty by jsi potřeboval trochu tréninku. Dáš si ještě?"