Okolí Salemu

Zakroutí hlavou a pousměje se. Byť strojeně, ale je to úsměv. Kočky... Takhle se vyjadřuje Joseph o nějakých slečnách z města. Například o nějaké Brigitte a taky padlo jméno Sarah, ale nezná ani jednu z nich. Nebo pouze od vidění. Je mu příjemné, že slyší smích. "Nejste jako ostatní... Smějete se. Každý v tomhle městě je tak protivně vážný." Podrbe se na čele mladý indián a pokrčí rameny. Když řekne, že si z něj utahuje, pousměje se. Jeví se jako veselá kopa a to se mu zamlouvá.
Po jeho zakašlání nad whisky se James začne smát natolik, že padne do sněhu na záda. Dyami na něj chvíli ublížeeně kouká, protože mu dal napít něčeho tak ošklivého, ale poté se zasměje taky. Podá mu láhev a když z ní udělá dva loky, vezme si ji páátky. Nemá v plánu se napít, ale James by byl jistě smutný, kdyby ji při pokusu o vstávání vylil. Zamyslí se. "Asi ne.. Rád skááču po stromech a jelikož musím zpátky oknem, tak potřebuji být v dobrém...," zamyslí se "stavu." Řekne s rzpačitým úsměvem a podá mu zpátky flšku, ale předtím mu pomůže na nohy. "Chcete doprovodit tam, kam jdete?" Nepchybuje, že by se tam dopotácl, ale tak pro jistotu...

Pokrčí rameny. "To víš, to dělá ta whiskey. Jinak bych na tom byl určo stejně jako ostatní." Poté co mu kluk pomůže na nohy ze sebe opráší zbytky sněhu a pak se pokusí sebrat ze země lopatu, kterou prve upustil. Tentokráte mu to vyjde už na první pokus. Když vidí, že Benjo už nehodlá pít jen pokrčí rameny. "Tvoje volba, přemlouvat tě nebudu." Chvíli přemýšlí nad tím, jak ten kluk dokáže skákat po stromech. Jeho ne zrovna nejbystřejší mysl, která po vypitém alkoholu funguje ještě hůř než normálně beztak na nic nepřijde. Zavrtí nad tím jen hlavou a začne svou pozornost znovu věnovat klukovi. Vezme si od něho zpátky flašku z které automaticky upije. "Děk kluku. Myslím, že bych to měl zvládnout sám. No a když ne tak aspoň budou mít vlci co žrát. " Po pronesení těchto slov se dá do malátné chůze směr zchátralá chatrč na okraji lesa, které říká domov. "Měj se kluku." Křikne zase sebe, když se začne vzdalovat od kluka.
Během chvíle na kluka zapomene a soustředí se jenom na to, aby trefil domů, kde si pochutná na umrlcově ruce. Během chůze se v něm ztratí další čtvrtina flašky. Po pár minutách chůze konečně dorazí k jemu tak známé barabizně. Když se blíží ke dveřím o něco zakopne a spadne na dveře, které se pod tím úderem otevřou a on se rozplácne uprostřed místnosti. Chvíli tam jen leží a nadává. Nakonec však vstane, zavře dveře a pohodí svůj vak na stůl. Poté usedne k jedné ze čtyř židlí, postaví zbytek whiskey na stůl a vybalí ruku z vaku. Dlouze se na ruku zadívá a pak se pustí do jídla. Jakmile ruku ohlodá až na kost spláchne maso whiskou a pak se i s flaškou přemístí do postele, kde jí ještě před spaním dopije.

Po včerejším nepohodnut s Brigitte je celý špatný. Místo toho, aby šel hned domů, tak se toulal ještě několik hodin v té zimě. Ráno myslel, že ochoří, ale nakonec to nějak přešel a bude v pořádku, jak usoudil. Teď už míří ve svém teplém kabátu na hřbitov. Je již po setmění a Victor postupuje velmi jistými kroky, protože na to místo nejde poprvé. V ruce třímá svůj kufřík, ve kterém si nese vše potřebné. Rozhodl se, že si nepřipustí myšlenky na včerejšek a docílí toho pouze usilovnou prací a pokračováním ve výzkumu.
Se skřípením otevře bránu hřbitova a vejde dovnitř. Dveře za sebou zavře a rozhlédne se kolem sebe. Na duchy nevěří, takže se nemá čeho obávat. Prochází hřbitovem a snaží se najít hrobníka. Doufá, že se mu podařilo ukořistit paži, o kterou ho při minulé návštěvě žádal. Když si vzal třeba oko, nebo nějakou menší část obličeje či něčeho podobného, tak to mohl strčit do kufru a vzít si to domů. Teď to bohužel nemůže riskovat, ve vesnici je stále spousta lidí a ruku by jen tak nepropašoval. "Haló?" Nekříčí, je to spíše zjišťovací otázka pronesena jen trochu hlasitěji než normálně. Rozhlíží se kolem sebe. "Je tu někdo?"

Akorát se nachází na dně hrobu, který akorát dodělává. Z hrobu střídavě vylétává hlína a nadávky týkající se práce. Po pár minutách z hrobu vyletí i lopata a hrobník si na chvíli sedne na dně hrobu. V tom uslyší jak venku někdo huláká. Kdo může otravovat teď na hřbitově teď ve tmě? Vstane a pomaličku začne vylézat z hrobu. "Kdo to tu tak huláká?" Jakmile vyleze ven opráší ze sebe hlínu a sebere ze země lopatu a lucernu. Udělá pár kroků, ale pak si vzpomene, že nechal u hrobu zbytek flašky. Škoda kroků v lahvi beztak nebyl víc jak jeden pořádný lok. Zklamaně odhodí lahev někam do tmy a uslyší jen zvuk praskajícího se skla. Nejspíše trefil kamennou zídku lemující hřbitov. Jde za hlasem a po chvíli tápání ve tmě spatří siluetu nějakého muže. Jde ještě blíže a po pár krocích je schopen rozeznat místního doktora. "To jste vy pane felčar. Čemu vděčím za vaší návštěvu?"Usměje se na něho.

Ohlédne se trochu vylekaně za zvukem tříštícího se skla. Očividně tu sám není, ale tak nějak předpokládá, že je to hrobník. Zamžourá do tmy a nakonec spatří siluetu mířící k němu. Ano, je to hrobník. Naštěstí. I když je také pravdou, že kdo iný by to byl? Nějaká oživlá mrtvola? Však to je vědecky nemožné. Stejně jako čarodějnice... Ozve se mu v hlavě, ale myšlenko zaplaší stejně tak rychle, jak ona přišla. Odpoví mu bez váhání. "Oh... Dobrý večer." Pozdraví ho slušně a rozhlédne se kolem sebe. "Potřeboval bych trochu pokročit ve výzkumu." Řekne a poté se k němu nahne trochu blíže. Do nosu ho praští ostrý pach alkoholu. Jako obvykle. "Podařilo se vám sehnat tu ruku?" Zeptá se zvědavě. Kdyby někdo zjistil, že tohle dělá místní doktor, možná by ho považovali za kacíře a upálili ho za herezi, proto musí chodit tiše jako myška a platit hrobníkovi za diskrétnost. Po dořeknutí věty se zase narovná, aby nenarušoval osobní prostor Jamese. "A jak se jinak máte?" Pokusí se ještě o obvyklou zdvořilostní otázku. Měl by se naučit interagovat s lidmi lépe, ale snaha se cení.

Na chvíli se zarazí, když si uvědomí že nedávno jednu ruku spořádal, ale pak si uvědomí, že té mrtvole uřezal obě dvě ruce. Tu druhou ruku důkladně schoval do dutiny jednoho ze stromů co rostou blízko hřbitova. "Celkem to ujde, akorát těch mrtvol je tu nějak hodně. Ti lidi mi to snad dělají naschvál. Co se ruky týče možná ano možná ne. " Opře lopatu o náhrobek a volnou rukou udělá gesto, kterým si říká o peníze předem. Přeci jen není tak hloupý, aby důvěřoval někomu, kdo si od něho kupuje části lidských těl. Kdo ví na co potřebuje osamělý doktor lidskou ruku. Třeba se dal na kanibalismus napadne ho. "Co vlastně zkoumáte doktůrku? Mám za to, že s tím co už teď vím vám nemůže uškodit, kdyby jste mi vyklopil ještě pár dálších informací. Co vy na to?" Neodolal své zvědavosti a prostě se zeptal. V očekávání na jeho odpověď nakloní hlavu mírně na stranu a odplivne si.

Sleduje ho a vzdychne. "Nezapomněl jsem." Vytáhne z kapsy slíbené peníze a dá mu je do ruky. Rozhlédne se ještě jednou kolem sebe. Ostražitost musí být. I když pochybuje, že by tu někdo byl. Říkala mu Brigitte, že má být opatrný? Je tohle opatrnost? No, kupování lidských částí za moc opatrné nepovažuje, ale ona se to nikdy nedozví, takže může být v klidu. Zamyslí se nad tím, jestli si s sebou vzal všechno potřebné a nenechal ani jediný potřebný nástroj doma. Jistě má vše, včetně tužky. "Půjdeme?" Vykročí.
Pohlédne na něj při jeho zvědavé otázce. "Nemusím Vám odpovídat." Řekne svým obvyklým tónem, ale vzápětí dodává. "Nemohu ruku pronést jen tak ulicemi města, je tam hodně lidí, takže bych chtěl požádat, jestli bych nemohl provést prozkoumání u Vás... Tím vám navíc i odpovím na otázku, protože to uvidíte v praxi." Stiskne pevněji kufřík a vzhlédne k nebi. Nakonec se trochu pousměje. "Ale nehledejte v tom nějaké složitosti, můj důvod je úplně jednoduchý."

Vezme si od Victora peníze, vezme do ruky odloženou lopatu a vykročí. Když uslyší že chce provést prozkoumání u něho v chatrči zase se zastaví. "U mě v chatrči? Tak to prrr to jsme si nedomluvili doktorskej. Když nad tím tak ale přemýšlím možná bych dokázal změnit názor. "Odloží lopatu a udělá znovu to samé gesto naznačující touhu po penězích co před chvílí, tentokráte však dodá ještě lišácký úsměv. "Co vy na to? Jestli nechcete tak fajn. Já vám pro tu pracku prostě jen dojdu a kuchejte si jí, kde chcete. Snad vás u toho někdo nenačapá. Kdyby vás náhodou chytly tak se taky nic moc nestane, přeci jen věšení a upalování není nic moc neobvyklého." Ví že má navrch a proto si teď začíná dovolovat. Už si představuje jak dostane z Victora peníze navíc, které bude moc jak jinak než prolít hrdlem v podobě laciné whiskey. Přeci jen co je pro doktora pár mincí. Zaujatě pozoruje doktorovu reakci a u toho se drbe na bradě.

Pousměje se nad jeho reakcí. "I s tímhle jsem počítal." Tentokrát ale nesáhne do kapsy pro další peníze, ale do kufříku, vytáhne z ní lahev whisky a ukáže mu ji. "Jak jsem zjistil, holdujete v alkoholu. Já se v něm nevyznám, ale zašel jsem do obchodu a sehnal Vám tu nejlepší flašku whisky. Tohle by vám neprodali ani za ty peníze, co bych vám místo ní dal. Prý nějaké exklusivní zboží." Sleduje jeho reakci a potom mu jednoduše odvětí. Drží v ruce flašku a čeká na jeho odpověď. "Komu by věřili více? Hrobníkovi nebo doktorovi? Kdybych si vymyslel jakoukoli výmluvu a svedl to na vás, tak bych měl po starostech." Upřesní mu tento fakt a tady je asi jedno, že neumí moc jednat s lidmi. Tady to nikdo nepozná. Prostě se chová jako normálně. Nebo si to alespoň myslí. "Ale i když můžu, neudělám nic. Zabíjení bylo už dost." Řekne trochu zachmuřeně a poté se ještě zamyslí. "A jak jste říkal ohledně těch mrtvých těl, že je jich tu nějak hodně... Zima je krutá a spousta lidí to podceňuje. A proto máte tolik práce." Osvětlí mu trochu situaci a čeká, jestli se teda někam půjde nebo ne. Flašku drží stále v ruce a pokud se ten chlapík rozhodne, že ji vymění za zkoumání v jeho chatrči, tak mu ji předá.

Chvíli se rozmýšlí, ale nakonec se natáhne pro flašku. "Fajn dejte to sem. " Důkladně si flašku prohlídne. Takový mají v místním obchodu až v těch nejvyšších policích, kam nemusí tak často sáhnout, jelikož většina místních nemá na takové luxusní zboží peníze. "Ta bude dobrá, vezměte jí k sobě. Já bych to všechno už nepobral." Podá mu zpátky lahev a sám si vezme do ruky svoji lopatu. Poté se vydá ke stromu ze kterého vytáhne v kusu ušmudlaného hadru zabalenou ruku. "Tady jí máme mršku."Uchechtne se. Poté se vydá směr domov. Během cesty přemýšlí co dneska tak asi uvidí. Hlavně se musí ovládnout a nezbaštit doktora, přeci jen kdo by mu pak nosil flašky a peníze.
Během pár chvil dorazí k dřevěné chatrči nehezkého vzhledu. "Tak jsme tady. Je mi jasný, že to asi není tak nóbl sídlo jako to vaše, ale snad to tu nějak vydržíte. Tak račte. " V tu chvíli je rád, že ráno odházel ohlodané kosti do potoka za chatrčí, přeci jen by to nebudilo dobrý dojem, kdyby měl na stole ohlodanou lidskou ruku. Otevře dveře, které Victorovi podrží.

Jakmile se jednalo o alkohol, tak najednou zkrotl jako beránek. Victora to potěší. A jinak ano, opravdu řekl sehnal. Nelhal. Dostal ji od toho majitele obchodu darem. Opravdu se vyplatí mít takový post. Bude si moct v klidu pitvat a nedal ani peníze navíc. Jemu by ta lahev byla k ničemu, protože alkohol nepije, ale tenhle chlap ji jistě ocení. Přikývne, když mu ji vrátí. Stčí si ji zpátky do kufříku, aby se jí nic nestalo a vykročí společně s hrobařem. Sleduje, jak jde k jednomu ze stromů a vytáhne z něj ruku zabalenou v ušmudlaném kusu látky. "Chodí sem hodně lidí?" Otáže se trochu zvědavě. Vždy ho zajímal život a smrt. Snad si i několikrát přál, aby překonal ten rozdíl mezi nimi a pomocí vědy porazil smrt.
Kráčí klidně vedle hrobaře. Beze strachu. Čeho by se měl bát? Vždyť je to jenom opilec. A navíc je ot člověk jako každý jiný. Určitě má ke svému pití důvod. Raději ignoruje tu jeho poznámku, protože to u něj na půdě mnohdy vypadá i hůře, když se opravdu zabere do všeho toho zkoumání a zapomene uklidit. "Díky." Vejde dovnitř a ploží kufřík an stůl. Vytáhne z něj tu flašku a když má hrobník víceméně prázdné ruce, tak mu ji podá. Kývne a vezme si od něj tu ruku. Položí ji i s látkou an stůl a sundá si kabát, který hodí přes židli. Povolí si límec a protáhne se. Z kufíku vytáhne tmavou hadrovou zástěru, aby se tolik neumazal a rozbalí látku. Prohlédne si ruku pozorně, z obličeje zmizely všechny ostatní emoce a vystřídal je zájem. Postupně z kufříku vyndá všechny potřebné nástroje. Vezme skalpel a nařízne kůži tak, aby ji mohl odtáhnout a odhalit poklad pod ní. Chytne tu kůži jednou ruko ua do druhé ruky si vezme tužku a začne zakreslovat do svho notesu. Provádí rychlou, ale přesnou kresbu. "Co myslíte vy, že dělám?" Zept se ho, aby řeč nestála, ale oči od práce nezvedá. Posadí se a pustí an chvíli tužku, aby mohl naříznout další kus a měl lepší výhled.

Převezme si od Victora flašku, kterou prozatím dá na zem vedle postele, aby se jí nic nestalo. Poté si stoupne vedle něho a pozoruje jeho počínání. Jakmile nařízne kůži začnou se mu zbíhat sliny. Zatne ruku a snaží se ze všech sil přemoct to nutkání vrhnout se na nic netušícího doktora a zabořit svoje zuby do jeho krku. Minimálně by se tím vyřešil problém s nic utichajícím hladem a s trochu štěstí by u sebe mohl mít i nějaké ty peníze. Důkladně si ho prohlédne, ten u sebe určitě bude mít víc než si já vydělám za celý rok.Nemůže s tím už dál bojovat, prostě jeho pudy pro tentokrát vyhrály. Už pootevírá ústa a chystá se k zakousnutí doktora, když tu mu položí otázku a on zase ústa zavře. Po položení otázky se hluboce zamyslí, což provází podrbání se na hlavě. Všimne si jeho nákresů v notesu, což mu vnukne myšlenku. "No nejsem sice študovaný jako vy doktůrku, ale tipnul bych to na zkoumání jak vlastně ta pracka funguje. Trefil jsem to?". Na chvíli pozapomněl na svůj hlad. Victor právě dostal několik dalších minut života, ale kdo ví jestli se odsud i přesto dostane živý či ne. Nejhorší na tom je, že mu nechce ublížit, ale jak se může ovládnout, když před sebou má tak dobře živeného jedince jako je on? Zkusí se soustředit na právě probíhající pitvu snad to zabere a jestli ne tak kdo se to asi tak může dozvědět. Pochybuje že Victor někomu řekl o výletu na hřbitov.

Je tolik soustředěný, že mu ani nevadí, že ten chlápek stojí za ním a kouká mu pod ruce. Přikývne. "Dalo by se to tak říct." Je vidět, že narazili na téma, které Victora zajímá a baví ho. Zvedne se od stolu, aby ruku obešel. "Já chápu, jak všechno funguje teoreticky, ale nikdo to nedokázal popsat do úplných detailů a praxe je praxe. Když pochopím lidské tělo, budu pro ostatní i lepším lékařem." Pobíhá kolem té ruky jako pes, který našel dobrou kost. "Mimochodem, mám tu ruku pak nějak zlikvidovat, nebo se o to postaráte?" Jakoby měl najednou mnohem lepší náladu. Snad je to pro to, že se může ponořit zase do zkoumání. Trochu se protáhne a vzdychne. Opře se o stůl. "Lidské tělo je plné zázraků, pane Teachy. Plné spousty zajímavých technologií, které byly vytvořeny a propracovány matkou přírodou a okolními podmínkami." Ano, opravdu nepopisuje lidské tělo tak, že by ho měl stvořit nějaký Bůh jako své dílo, ale příroda to jistě vytvořila. Jistě se neplete. Vyndá si kleštičky a uštípne jeden prst, vezme ho do ruky a prohlédne si ho. "Vidíte to? To průhledné je chrupavka, kdybychom je neměli, tak se nemůžeme pohybovat, protože by kosti neměli po čem klouzat." Něco vyčetl z knih a na něco přišel sám. V některých oblastech má na tyhle věc revolutní názor, který by raději neměl říkat nahlas, ale tady je to jistě jedno. "Můžete si ho klidně prohlédnout." Podá mu prst a mezitím začne zakreslovat to, co teď viděl i popisoval. Odhadl stáří jedince i pohlaví. Asi už má praxi.

Poslouchá jeho vyprávění a začíná si pomalu uvědomovat, že Victor je poněkud vyšinutý. Však jemu to může být jedno, hlavě aby platil. "Klidně tu můžete tu ruku nechat. Já už se jí zbavím. Teda vy jste z toho nějak odvázaný doktůrku. Z těch vašich řečí by jeden skoro i řekl, že nevěříte v Boha." Vážně mi začne popisovat ty průhledný křupavý věci? Vezme si od něho ustřižený prst a prohlédne si ho, aby to nějak vypadalo. Během několika chvil se mu začnou zase sbíhat sliny a tak radši ustřižený prst odloží na stůl vedle ruky. Chvíli mlčí a sleduje ho při práci. Poté zabubnuje prsty o desku stolu a dá se do řeči: "Myslíte si... že je možné přivést někoho zpět k životu?" Vypadá při té otázce lehce nervózně. Přeci z té otázky nemůže poznat co je ve skutečnosti zač. Určitě si bude myslet, že jen mluví s hlupákem co neumí nic jiného než házet lopatou a nebude hned předpokládat, že má před sebou gúla. No a jestli to odhalí tak se taky moc nestane. Prostě ho sežere a bude to. Někoho kdo v životě nemusel nějak tvrdě dřít by přemohl raz dva.

Na okamžik zvedne hlavu od kreslení a podívá se na něj. Pootevře ústa. "Eeh." To možná nebyla reakce vhodná, ale už se stalo. Reagoval tak na tu víru v Boha. "Všichni tady přeci věří v Boha." Raději zase sklopí hlavu a potom přikývne. "Dobře, nechám vám ji tady. A příště si kdyžtak řeknu něc, co mohu pronést domů, co vy na to?" Možná to znělo jako vtip, ale ta otázka byla myšlena se smrtelnou vážností.
Podá mu prst a věnuje se kreslení. Kmitne občas pohledem k jeho společníkovi a všimne si jeho zvlááštního výrazu, když si ten prst prohlíží. Trochu se nad tím pousměje a zase se věnuje kreslení. Než ho vyruší otázka, která ho víc než zaujme. Prohlédne si jeho postoj. Vypadá nervózně, to ho to tolik zajímá? "Ještě si nejsem jistý, mám svou teorii, ale vyskytuje se tam stále spousta otazníků, kterým nemůžu přijít na kloub." Řekne trochu popuzeně, ale potom přikývne. "I kdyby to neblo možné teď, jednou bude." S posledním slovem přecvakne další prst a vypreparuje z něj co nejvíce masa, aby mu nepřekáželo. Otře si zkrvavené ruce do zástěry a protáhne se. "Proč vás to zajímá?" Vzbudil Victorův zájem, dokonce přestane na chvíli kreslit nebo se pitvat v mase.