Re: Město Salem

Fri Mar 31, 2017 7:20 pm

Od doby, co vzal poslední štěstí ze života absolutně nevinné dívky měl problémy nejen vylézt ze svého napůl rozpadlého srubu v lese, ale bojoval i s něčím tak obyčejným, jako je pohled na svůj vlastní odraz. Ve vodě, skle, zrcadle... vždycky svoji stupiditu sváděl na to, že se každý úplněk mění na nemyslící bestii, ale až teď jeho ego utrpělo tak vážný šok na to, aby si uvědomilo, že vymaštěný debil není kvůli kožichu, který má na sobě každý úplněk, ale kvůli vlastnímu pochybení. Ta stará čarodějnice mu řekla, že ta malá holčička v jeho snech je naživu. Ale to bylo už hodně dávno. Tak dlouho mu trvalo konečně něco udělat a ve finále? Stojí to za něco? Ta holčička už může být dávno mrtvá a pokud není, jak může nechat Brigitte samotnou bez rodičů? Po několika dnech, kdy se dobrovolně izoloval od světa bez přítomnosti čehokoli jiného, než lahvičky s jedovatě zářivou tekutinou se rozhodl, že by měl sebrat vlastní koule ze země a konečně se rozhodnout. Se slibem, že ještě dnes připraví lahvičku o obsah ji opět schoval a ještě časně ráno vyrazil do města, aby si užil posledních hodin, kdy dokáže pořádně vnímat realitu. Od rána cestuje po lidech, kteří mu dluží peníze za dřevo na zimu. Totiž, přinejmenším přesně tohle dělal v dopoledních hodinách. V pravé poledne zalezl do nevěstince, kde nezapomněl utratit své peníze za hodiny s jeho oblíbenou děvkou. Samozřejmě přišel již posílený alkoholem a jeho společnice tomuto stavu přispěla nejen svým tělem, ale i lahví dobrého pití pro povzbuzení. Z nevěstince neodchází v peněžním mínusu snad jen díky pověsti stálého zákazníka a dobré vůli nevěstky podbarvené lihem. Se stále docela nevybitým testosteronem a potutelným úsměvem na tváři se vydá svojí obvyklou cestou do hostince.
Ačkoli je oblečený jen ve hnědé košili s rozváženým šněrováním, stejně barevných kalhotech a kkožených botách, není mu v tenhle chladný večer časného jara zima. Přeci jen, hřeje ho alkohol a vzpomínka na povolnou slečnu, která dokázala rozpálit každou buňku jeho těla víc, než zkušenými doteky. Citlivé smysly jsou ještě více na štíru díky jeho momentálnímu stavu, takže instinkt div nevelí k útoku na každý hlasitější zvuk. Nuže, lokál je takových zvuků plný, ale to ho nikterak nevyvede z míry. Nasadí ale otrávený výraz nad tím, že jeho obvyklé místo zasedl jakýsi obtloustlý štamgast s dívkou na klíně. Užuž by se přiřítil a vykopal ho z okna, ale oči mu zaregistrují místního vojáka. Další dlužník za dřevo. Často od lidí slýchával o tom, že si je navzájem pletou - oba mají zarostlou tvář, mohutnou postavu a s přehledem převyšují své okolí. Jakmile si však obyvatelé městečka uvědomí, že jeden z nich nese spolu s uniformou zákonem chráněný respekt, ihned si vše rozdělí správným metrem. Napříč podobnosti - či možná právě díky ní - s vojákem nikdy neprohodil víc, než obchodní řeč. Ash má momentálně volné místo, takže se rozejde k Ashovi. U toho také bez jakýchkoli otázek příjme volné místo. "Máš po službě, Sherburne?" Nadhodí jen tak mimochodem. Nemluví kdovíjak posměšně, ale ani zbytečně přátelsky. Udržuje svůj tón v kolegiální, ale přitom docela lhostejné tónině. "Ty můj jarní kvítku, snad bys mě nenechala uschnout žízní!" Popíchne ženu hostinského širokým úsměvem, ve kterém předvede svůj chrup. Žena zrovna prochází kolem a obsluhuje vedlejší stůl, no cestou zpět se na dřevorubce podezíravě poušklíbne. Tak či onak, rozejde se k pultu pro další korbel piva. Hostinský samozřejmě není kdovíjak nadšený z toho, jak se dřevorubec chová k jeho ženě, což také za svýma očima neskrývá.

Fri Mar 31, 2017 7:38 pm

Užívá si té chvíle, kdy nemusí na nic myslet. Na dlouhou noční hlídku u naprosto nedostačujícího ohně, na nechutnou polévku při službě, na vycházky městem a sbírání pochybných existencí nebo na všemi oblíbené hrátky s údajnými čarodějnicemi... Dříve mu tahle podívaná nedělala dobře, ale zvykl si na to, stejně jako na válku. Samozřejmě že zcela pochybuje o existenci něčeho takového... Pochybuje vlastně o existenci čehokoliv kromě války a nenávisti a všech takových těch hezkých věcí, co ho provází celým životem. V rámci své meditace ani nezaregistruje, že se k němu někdo blíží. Jak by mohl, v takovém hluku nemá cenu se ani pokoušet zaslechnout nějaké konkrétní zvuky. Možná sem tak rád chodí, protože ani své myšlenky neslyší? Zvedne hlavu k nově příchozímu. Velkou část lidí z města zná, ač třeba jen od vidění, ví o jejich zaměstnáních, jejich rodinách, jejich prohřešcích vůči církvi a zákonu. A tohohle muže si také moc dobře vybavuje... Nahlas by to nikdy nepřiznal, ale na jeho dřevo spoléhá rok od roku a velmi mu vyhovuje, že si takovou věc nemusí zařizovat sám. Podle všeho by to mohl být slušný muž, ale moc o něm neví. Jak on se jen jmenuje... Nějaká barva? Brown? Stvoření sedící u stolu naproti němu na něj, skutečně, promluví. Zvedne hlavu, zabodne pohled tmavých očí na nového společníka. Zaregistruje jeho čistě formální otázku, asi je mu hloupé si sem jen sednout a zarytě mlčet. Proč si vlastně sedá zrovna sem? "Díky Bohu," odpoví stručně, není si jistý, jakému Bohu by za to vlastně měl děkovat, ale to je už jiná věc. Znovu si přilne z poháru s pochybnou tekutinou, rychle si na její známou chuť zvyká. Sleduje, jakým šarmantním stylem si místní dřevorubec objednává své pití. Lehounce povytáhne obočí. "Nespletl sis podnik?" kývne hlavou směrem k muži. Je mu jasné, že majiteli podniku se takové zacházení s jeho drahou polovičkou ani trochu nelíbí. V jeho hlase však nezaznívá žádný nepříjemný tón, nebo si toho alespoň není vědom, je to stejné konstatování jako dřevorubcova předchozí otázka. Podezřívavě si změří muže pohledem. Pořád si jeho jménem není tak úplně jistý, rozhodne se jej nevyslovovat, prozatím. "Co tě sem přivádí?" Doufá, že je dostatečně jasné, že se neptá jaké pití si sem jde koupit, ale proč si přisedl zrovna sem. Má špatný pocit, že od něj něco bude chtít, proboha, proč od něj lidi pořád něco chtějí?!

Fri Mar 31, 2017 8:29 pm

"Ne, tam je slyšet něco úplně jinýho." Odvětí jistě. Na obsluhu tamějšího podniku se totiž dívá mnohem lépe, když víte, že se můžete i dotknout. Šenkýřky by se v jistých místech, které podtrhuje její korzet velice rád dotknul také, ale to snad až za pár chvilek. I když může být šenkýřce přes čtyřicet, vypadá stále příliš dobře na to, aby byla ženou starého hostinského. Vždy mu přišlo, že po něm šenkýřka pokukuje, no vyjadřovala se zcela opačně. Ale jak víme - když žena říká ne, myslí ano a když myslí ano, myslí vlastně ne. A když si myslí, že možná, znamená to opět ano a jsme tam, kde jsme byli. Jak jednoduchá je ta ženská logika. Tak či onak, šenkýřka se zlatavým vlasem odloží korbel s pivem a odkráčí obsluhovat další hosty pod dohledem manžela, který se nikdy nezmohl na to, aby okřikl jinak, než pichlavým pohledem. To ale dělala spousta lidí. Na své jméno slyší spousty nadávek, ale když projde kolem, nikdo se nezmůže na víc, než ošklivé pohledy. Snad jen ti nejupřímnější - děti, nicméně koho by dokázalo urazit dítě? "Děkuju, zlatíčko." Broukne směrem na šenkýřku, než svou pozornost zaměří zpět na vojáka.
Coby strážce zákona ho možná zná tak, jak se o něm v Salemu vypráví - jako násilníka, který nezná víc, než chlast a štětky. Často se pouští do šarvátek s lidmi kvůli menším prohřeškům, než je ošklivý pohled. Nedej bože, kdyby upřímný opilec utrousil své myšlenky ven z pusy. "Dlužíš mi za poslední dřevo, pane strážnej." Pobaveně si odfrkne nad oslovením, které použije. Nemá nic proti strážcům pořádku, spíše pro ně vždy choval jakýsi obdiv, ale... tady? Strážníci a vojáci zadržují nevinné ženy kvůli maličkostem a pak jen přihlíží, jak hoří na hranici. Nepřičítá místním strážníkům ani nejmenší smysl pro spravedlnost. Obejme mohutnou prackou korbel piva a celý jeho obsah do sebe vyklopí jako do sudu.

Fri Mar 31, 2017 8:41 pm

Žena hostinského nejspíš není jeho typ, ani trochu. Není to tak, že by nešel po zadaných, taková prkotina by jej jen těžko zastavila... Ale prostě mu tohle stvoření nějakým způsobem nesedne. Bude to možná tím, že jemu nikdy ty nejvřelejší pohledy nevěnovala, nejspíš si je schovává pro smetánku jako je tady Black... No vida, Black se jmenuje! Není si tím úplně jistý, ale čím si také může být jistý? Nicméně, žena hospodského na něj čas od času kouká spíše s opovržením... I když, jako voják je na to dávno zvyklý. Přeci jen, taková práce tady v Salemu asi není zrovna lichotivá. Když vás vidí, jak v poutech táhnete za vlasy po městě mladou bezbrannou pannu, asi vám to moc na všeobecně slávě nepřidá. Ale jsou za to prachy a prachy znamenají chlast, jídlo a děvky... Tak co víc by si ve svém mizerném životě mohl přát? Nepříliš lichotivý tón v Blackově hlase samozřejmě zaslechne, ale nevěnuje mu pozornost. Není první ani poslední, tak co se tím zaobírat? Mlčí. Sleduje, jak si jeho spolusedící s veškerým šarmem nalije všechno co může do huby. Sám si k sobě svůj korbel přitáhne, ale nenapije se. Pak si povzdychne, dával si s odpovědí trochu načas. "Jo," zamručí. Nemá cenu to popírat, sám to moc dobře ví, jen se mu to trochu vykouřilo z hlavy. "To je dost možný. Vydrželo to hezkejch pár tejdnů, tak to určitě ještě vydrží pár dní ne?" Není to tak, že by neměl v plánu platit. Ani že by na placení neměl, naopak, jakožto voják si zde vůbec nežije zle. Ale nechce se mu teď řešit nějaký pitomosti, nechce řešit cokoliv. Ráno, až se probudí s tupou bolestí hlavy a dost možná s nějakou slečnou mezi nohama, teprve pak by možná o nějakých penězích pro dřevorubce uvažoval. Teď na to zvysoka sere.

Fri Mar 31, 2017 9:36 pm

Odsune prázdný korbel stranou, což je pro šenkýřku automaticky signál pro to, aby cestou kolem opět vyplnila jeho obsah zlatavým mokem. Regenerace, kterou mu propůjčuje jeho nelidská část alkoholu přitěžuje v tom, aby ho omámil, no dnes tuto skutečnost dokázal utopit a tím pádem otupit smysly. Trpělivost zrovna dneska umí přetéct mnohem rychleji, než obyčejně a už i bez překročení hranice není strop kdovíjak vysoký. Potutelné rysy výrazně klesnou, když voják odmítne zaplatit. Z hrdla vydere cosi, jako hrubé zamručení. "Jo, vydrželo to hezkejch pár tejdnů, takže chci svých padesát zlatých. Za to, že ti nezmrzla ta tvoje zákonodárná prdel." Procedí skrz zuby, zcela zbavený nálady, kterou mu líh tak velkoryse propůjčil. Dřevo dává i levnější - jen za pár mincí, ale to opravdu jen těm, kteří si sotva mohou dovolit pecen chleba. Dobře ví, že vojáci mezi takovou chudinu nepatří, takže nehodlá přijít o svojí výplatu. Přeci se kvůli někomu, kdo přetejká penězma nezbaví možnosti užít si se svou oblíbenou slečnou.
Ruce složí na desku stolu, bezděky zatnouc ruce v pěst. "Znám chlapa, co se moch sedřít kvůli tomu, aby mi splatil jedno poleno, ještě když si ho kupoval, aby zahřál dvě děcka." Podělí se s ním o vskutku srdceryvný příběh, ale aniž by mu dal prostor k vyjádření, pokračuje. "Od tebe ty prachy uvidim ještě dneska." Nepřednese svá slova jako výhrůžku, spíše jako oznámení. Je z nějakého důvodu přesvědčený, že Ash opravdu zaplatí.

Sat Apr 01, 2017 10:44 am

Chystá se napít té břečky co zde podávají, ale něco jej donutí se trochu zarazit a zadívat se do tváře dřevorubce. Rysy se změnily překvapivě rychle... Dopije obsah svého korbelu, zatímco poslouchá Blackovy podmínky. Zní jinak než před pár vteřinami... A co s tím má jako udělat, že si teď a tady dupne že prostě chce ty peníze? Odloží korbel ke kraji stolu, je mu jasné, že dříve nebo později si jej někdo všimne a doplní jej opět tou samou sračkou jako předtím. Mlčí, mlčí i když mu sděluje srdceryvný příběh o muži a jeho dětech... Jistě, je to dojemné, ale jeho problém to určitě není. "Moje zákonodárná prdel by ti samozřejmě měla být vděčná," odpoví konečně s naprosto ledovým, stoickým klidem. Sleduje jeho veliké ruce zatnuté v pěst. Musí být trochu opatrný, nebo by alespoň měl být, protože by se nehodilo, aby městský voják dostal v putyce před držku. Rychle by se to rozneslo po městě a nejspíš by musel k nadřízeným na kobereček, na to opravdu nemá ani trochu náladu. "Ale srdceryvný příběhy mi peníze do měšce nenasypou. Dneska to prostě nebude," pokrčí klidně rameny, po očku sleduje, jak mu manželka hostinského dolévá pití. Nelže, nevykrucuje se. Nemá u sebe ty peníze, nenosí do služby tolik, však i to je jeden z dalších důvodů proč nezamířil hned do nevěstince. Většinu svých peněz má bezpečně schovaných doma a padesát zlatých prostě teď a tady nevyčaruje. Doufá, že je dřevorubec natolik rozumný (a střízlivý), aby takovou situaci pochopil.

Tue Apr 04, 2017 7:08 pm

Není zvyklý, že by mu někdo odporoval. Většina lidí mu jde z cesty a obvykle se odváží na odpor pouze pokud si myslí, že je neslyší, nebo pokud mají jistotu, že jsou dostatečně bohatí na to, aby jim nezlomil krk. Naneštěstí pro takové, špatnou pověst mu vysloužila právě neschopnost vnímat přirozené autority tak, jak by si přály být vnímány. Policista, voják, soudce, inkvizitor... všechno je to jenom kopa masa, kterou může nakopat do zadku, když se mu znelíbí jejich způsob řeči. Už za střízliva se s ním těžko smlouvá a v podnapilém stavu to rozhodně nebude o nic moc snazší. Naopak, dost možná může ve vojákovi vidět výzvu. Pokud ho má šanci někdo přeprat, je to právě voják. O následcích teď věru nepřemýšlí. Podrážděně zamručí, mezičímž šenkýřka odnese korbely s úmyslem je opět naplnit. Otráveně přimhouří oči a mlaskne o patro. "Furt máš dost na to, abys vysedával tady."[/b Mimoděk šlehne pohledem po prsaté milfce, která opět donese plná piva. Svou pěst nyní obejme kolem korbelu.
[b]"Každej máme někdy víc, někdy míň, ale z dobrejch skutků se nenažeru." Velice elegantně vyslope půlku korbelu. "Dáš mi půlku, nebo tě donutím sežrat tvoje vlastní játra. Dneska nikomu výmluvy žrát nebudu." Tón má znatelně podrážděný, agresivní a netrpělivý. Řekl si, že dnes se nebude držet zpátky a jak je znát, na svůj slib sám sobě dbá i když alkohol rozpouští bariéry, které by mohl mít za střízliva.

Tue Apr 04, 2017 8:03 pm

Jeho odpověď dřevorubce podle všeho nepotěšila. Ale s tím už nic nenadělá, zůstává naprosto klidný, celý svůj život se učil zůstávat klidný když na něj někdo ječí nebo mu vyhrožuje nebo mu drží nůž pod krkem. Nenechá se rozhodit od nějakého napůl zarostlého lesního skřítka. Při jeho poznámce se ušklíbne, kdyby někdo zkusil ironii z toho úšklebku nalít do korbelu místo nechutného piva, naplnil by jej zajisté až po okraj. "Myslíš, že za tuhle břečku bych dal padesát zlatých?" S těmito slovy pozvedne svůj pohár, pokyne jím směrem k Brownovi... Teda, Blackovi, v tichém na zdraví a přilne si, tvář se mu nezkřiví jen proto, že už si na Salemské pivo dávno zvykl. Mimochodem... Neřekl, že ty peníze nemá, jen že je nemá s sebou. To je rozdíl. Ten muž vůbec nedává pozor na detaily, nebo mu jsou detaily úplně ukradené, obojí je však relativně nebezpečné.
Lehce pohne nohama, začíná cítit, jak mu po pivu trochu těžknou, smysly má však stále bystré, nemůže si dovolit nic jiného. Trpělivosti má dost, ale ani trochu se mu nelíbí, jak s ním dotyčný mluví. "Poslouchej mě, chlapče," řekne s chladným klidem. Není to přirozený klidný tón, je mrazivý a výhružný, umělý. "Měl by sis uvědomit s kým mluvíš. Určitě se teda dokážeme dohodnout. Hm?" V posledním zvuku který ze sebe ve sledu slov vydá je velmi patrná otázka, která však odpověď ne nikdy nepřijme. Doufá, že má dřevorubec dost rozumu a málo alkoholu v krvi. "Neposeru se z toho, že sis tu teď dupl. Ty peníze ti dám zítra." S poslední větou se předkloní, předloktími se zapře o desku stolu takže je teď k Blackovi o něco blíže. Tato věta je také z jeho úst pronesena velmi důkladně, s důrazem na každou slabiku, aby to chlapec sedící naproti němu hezky všechno pochopil. I když je mu jasné, že s žádným chlapcem tu čest nemá...

Fri Apr 14, 2017 9:16 pm

Nijak nemá potřebu komentovat otázku, která byla tak jako tak řečnická a tedy odpověď v první řadě vůbec nebyla očekávána. Nemá ponětí za kolik by hostinskému pivo splatil a vlastně je mu momentálně i docela jedno, jestli to byla ironie, nebo ne. Další věcí je, že nehodlá zjišťovat, jestli peníze má, nebo ne. Vlastně absolutně popírá, že by je Asher neměl. Je to voják a za dotažení jedné nebožačky za druhou rovnou před rozžhavenou hranici bere určitě víc, než by k životu potřeboval. Nemá sice ponětí o tom, jak povolání vojáka funguje, ale jeho jednoduchá mysl nepotřebuje mnoho k tomu, aby si vyfabulovala odpověď, jakou si přeje. Jak tak vojáčka sjíždí očima, možná někteří vnímavější jedinci mohou v jeho očích zastihnout cosi, co by se dalo přirovnat k drobným plamínkům. Jako kdyby čekal, až dostane jedinou záminku k tomu, aby Ashe chytil pod krkem a urval hlavu od zbytku těla. "Pro tebe pan Black, starče." Zavrčí skrz zaťaté zuby spolu s přirovnáním ke chlapci, které pan voják přednese.
Užuž se zvedá, že se napřáhne a dost možná počítá s tím, že při zásahu do ksichtu pana vojáka se v něm cosi roztrhne a poprší zlaťáky jako z piňaty, ale zmínka o dohodě jeho jednoduché myšlení i složitě budované tělo zamrazí v jednom bodě. Pozvolna se znovu usadí na židli, která téměř jako kdyby pod jeho vahou bolestně skřípala a prosila o pomoc. "Poslední možnost, jinak se postarám o to, aby posraná prdel byla tvoje poslední starost, zmetku." A vše spláchne posledním douškem piva.
"Byl jsem si zaskočit za Marie." Jako kdyby pivo spláchlo jeho chmury. Nezní jako pes, který se snaží vyštěkat trochu respektu, ale ješitnou jízlivost si v hlase ponechává. "Ta holka už nemá nic, čím by si na tebe mohla vzpomínat."[b] Těžko říct proč má každý muž za logické, že jejich magická hůlka zasadí svou kletbu vždy tak účinně, že dívka, která je placená za to, aby se jí líbil tělesný kontakt nebude svou radost pouze předstírat, ale... evidentně je jedním z těch, kterým stačí málo k pošimrání ega. [b]"Mám ji rezervovanou na několik let dopředu, staříku.." Zasměje se v rýpavém gestu. Nesnaží se znít agresivně ani výhružně, jen si neodpustí trochu srandy. "Starýho psa novým kouskům nenaučíš... říká se to tak, ne?" Teatrálně mlaskne o patro, načež mávne na šenkýřku, aby doplnila korbely.

Sat Apr 15, 2017 3:06 pm

Tomas se probudil po jeho noční šichtě jako obvykle k poledni, jako obvykle se taky minulou noc nestalo nic moc zajímavého, pár ožralů, skupina chuligánů a pár nadpřirozených bytostí, kterejm se povětšinou vyhýbal. Když se úplně probral uvařil si mizernou kaši a napil se vody, kterou nabral ze studni na náměstí. "Měl bych se naučit vařit něco chutnějšího." Řekl si jen tak pro sebe. Jak nad tím tak přemýšlel, od smrti svojí manželky jí jenom šlichtu podobnou té, kterou se krmí prasata, ne že by si stěžoval, na jídlo to stačí, ale ta chuť už mu prostě leze krkem. Když se najedl a napil, vzal si slušné oblečení, ne ten háv co nosí na noční hlídku, a vydal se na jedno ze svých oblíbených míst, do nevěstince, už je to dlouho, co tam byl naposledy, aby si popovídal a pokud potká některou z pěknějších nevěstek, možná toho udělá víc.
Jako obvykle se mu po cestě většina lidí vyhýbala, kromě některých nadpřirozených, kteří si zjevně věřili dost, aby se ho nebáli. Když došel do nevěstince, pověsil svůj kabát na věšák u dveří a prohlédl si osazenstvo."Zdravím" Pozdravil slušně a na chvíli se zraky zákazníků upřely na něj, ne však na dlouho, přece jenom polonahé a nahé ženy jsou zajímavější a ani s těmi oblečenými nemůže soupeřit.

Sat Apr 15, 2017 3:36 pm

Nevěstinec je dnes poloprázdný. Nebo spíš zatím poloprázdný - čemu se také divit. Ti, kteří si mohou dovolit ženskou společnost se neodváží přiblížit se i jen směrem k vykřičenému domu a ti, kteří nemají peníze se nejspíše nezmůžou na víc, než přihlížení do oken staveníčka. Tak či onak, pár mužů tu je. A dokonce i těch, kteří se za muže pouze vydávají jako ten, který si přišel pro její společnost zhruba před půl hodinkou. Z jednoho z pokojů vyjde chlapec, který má vzhledově něco před dvacátým rokem. Polodlouhé havraní vlasy rozčepířené do všech stran, oblečený pouze do draze vyhlížejících kalhot, přidržujíc si u těla o nic moc levnější košili a kožené boty. Kdoví, proč mladík tolik spěchá z pokoje, ale jakmile uvidí Toma hned u vchodu, téměř strachy nadskočí a vypálí z nevěstince pryč, ještě se oblékaje za pochodu.
"Dnešní mladí mají tak nabytej program." Zasměje se, prohodíc k jedné ze svých kolegyň, když za sebou zavírá dveře pokoje, odkud právě vystřelil draze (ne)oděný chlapec. Na sobě má rudé šaty s povolenou šněrovačkou a černé páskové boty na podpatku. Prsty rukou založených na prsou si přidržuje růžky lehké poloprůsvitné látky černé barvy - snad jako kdyby měl šátek halit její téměř odhalené vnady, ale očím všech nejspíše neunikne, že činí pravý opak. Ačkoli má pramínky rozpuštěných hnědých vlasů v očích, nemine ji pohled na nově příchozího. Slyšela o něm, párkrát ho tu viděla, ale to je tak nějak vše. Tajemný vysoký muž. Skvěle. Tajemno je sice svým způsobem okouzlující, ale Tomas se nijak neliší od svých vrstevníků. Každý muž je v zásadě stejný a třebaže má každý jiné povahy či zájmy, ve výsledku chtějí všichni působit více či méně stejným dojmem, ať si to uvědomují nebo ne. Propluje téměř tanečním krokem kolem svých zaměstnaných kolegyň až k nově příchozímu. "Dokonce i umí slušně pozdravit." Zkonstatuje, vyprovodíc svou větu zvonivým smíchem. "Ani se mi nezdá, že bys byl vlkodlak, upír, čarodějnice nebo cokoli jinýho z věcí, před kterýma se místní křižují." Hlava jí klesne na pravou stranu jako zvědavému štěněti. "Tak proč před tebou Jimmy tak prchal, hm?"

Sat Apr 15, 2017 3:54 pm

Když chlapec proběhl, stihl si ho letmo prohlédnout, celou domu mu zůstal vážný výraz. Docela ho překvapilo, že i když se mu v noci nepodařilo okrást toho opilce, byl tady. Zjevně to dělal pro zábavu, ne pro peníze, což znemaná, že si na něj bude muset dávat větší pozor, možná bude mít i nějakou bandu.
Od odchodu chlapce už sleduje dívku, která se k němu přibližuje a trochu nejistě udělal krok k ní. Cítí sice, že není člověk, ale nedokáže ji identifikovat, z čehož má trochu strach, na druhou stranu je jediná volná a vypadá celkem dobře, má světlou pleť, jako šlechtična, poměrně bujné poprsí a ani její rysy nezaostávají, při její poznámce o pozdravu se lehce usměje a trochu uvolní. Nakonec, kdyby byla nebezpečná zákazníkům, sem tam by se tu někdo ztratil, což se nedělo, dokonce i její poznámka o nabytém programu byla dobrá, přestože pravděpodobně neví, že ji slyšel.
Když zkonstatuje jasnou skutečnost, která je pravdou jen napůl, a nakloní hlavu na stranu, rozhodne se, že se mu líbí a to že není tak docela člověk mu nevadí, on přece člověk už taky není. Pak přijde řada na něj, aby odpověděl na poslední otázku, udělal krok k ní a usmál se, načež si ji přichytil jednou rukou. "tady Jimmy v noci dělal trochu bordel a jelikož je to moje práce, tak jsem ho musel trochu ukáznit." Vysvětlí přívětivě a rozhlídne se po okolí, i když tu není moc lidí, pořád ho to znervózňuje, na něj je to až až. "Nezajdeme někam, kde budeme mít víc soukromí?" Zeptal se, když se vrátil pohledem na ní.

Sat Apr 15, 2017 4:46 pm

Ještě na moment utrousí očko ke dveřím nevěstince, kde už dávno není polonahý chlapec. Nepřekvapovalo by ji, kdyby Tomas mluvil pravdu. Jimmy byl jeden z těch floutků, kteří už nemají co dělat díky tomu, že mají vše a o co víc, postrádají tu pověstnou odevzdanost Bohu, kterou se pyšní anglikáni. Nepříliš světlá vyjímka, která by po vzhledové stránce nebyla k zahození, kdyby byl užitečné i po stránce pohybové. Nemůže se ale zlobit - ostatně na to, kolik chlapci je přeci jen poskytl poměrně pozoruhodný výkon, který by však na místě mladíkovo budoucí nevěsty považovala pouze za ukolébavku před spaním. Svou pozornost vrátí zpět na pana Colinse, kterému dvěma prsty pravé ruky začne šplhat po hrudi, když si ji u sebe přichytí. Snad i přes látku by muž mohl cítit, jak chladné její doteky jsou. Téměř jako kdyby po něm pomalu sklouzávala krůpěje ledu, jež se mu usadí za zátylkem, kam posadí plný potenciál svého chladu.
"Ráda bych slyšela o způsobech, kterýma dokážeš ukáznit." Zavrní melodicky, nechaje lehce pootevřené rty. "Ale soukromí něco stojí, pane ponocný." Ze zátylku konečky chladných prstů stáhne do vlasů, kterými se krátce prodere, než ukazováček sjede pod bradu. "Určitě na to máš?" Otáže se, docela nevinně. Svou otázku podala dost zvláštním tónem. Skoro jako kdyby se ho neptala pouze na cenu, ale toužila muže donutit číst mezi řádky.

Sat Apr 15, 2017 5:11 pm

Chladný dotek ho trochu překvapí, ale nemá moc času na to, nad tím přemejšlet, i když si matně vzpomíná na nějaké ty popisy a informace z učení jeho mistra, věděl přece, že ta dívka není obyčejná, i když nevěděl jak.
Když ta dívka mluví o způsobu, jakým dovede ukáznit, trochu ho pobaví představa, že by jí zajímal jeho bojový stil, i když samozřejmě ví, že to bylo myšleno jinak a políbí ji, její poslední dotaz ho trochu dráždí, dvojsmysl v něm je tak jasný, že nemůže mít pochyb. Vytáhl váček s penězma, nenosí s sebou moc, většinu nechává doma, ale je to dost na hodinu až dvě místních služeb. Popravdě, kdyby sem chodil každý den, asi by ho to zruinovalo, ale takhle jednou za čas, když živí jenom sebe si to může dovolit. Pokud mu přeje štěstí, chytí i nějakého zločince a má peníze navíc.Peněz mám dost a co se týká toho druhýho, tak si zatím nikdo nestěžoval, i když si nejsem jistej, jestli to bude třeba. Narazí na fakt, o kterém musela už od svých spolupracovnic slyšet, věděl že si rády popovídají o 'soukromém' čase, který stráví se svými zákazníky, nebo si to alespoň myslel, ven se informace povětšinou nedostaly a to co některé říkaly jemu mohly být smyšlenky.
"Trochu studíš..." Podotknul a volnou rukou uchopil tu její, kterou na něm nechala, ne hrubě, ale něžně, skoro jako by mohla roztát, při tom v paměti pátral po jejím jménu, někde ho už zaslechl, nevzpoměl si ale.

Sat Apr 15, 2017 6:16 pm

Byla by uražená, kdyby k ní nový zákazník nepřitiskl rty, takže nemá proč polibek neopětovat. Krátký, ale užitečný. Čarodějnice prý často luští budoucnost a osudy lidí z bylinek, kostí, karet i dalších nesmyslů, ale kdyby jen věděly, kolik o člověku dokáže povědět polibek... no, nejspíše by měli místní lovci hned snazší práci, protože každá rádoby provinilá by se snažila vylízat budoucnost přímo z plic místních mladíků. Nemůže říct, že by Tomas nebyl pěkný, ale to není důvod, aby si kdovíjak věřil. Nemít vyjímečnou schopnost najít na komkoli něco pěkného, brzy by se ze svého povolání musela dočista pomátnout. Po tváři se jí rozlije spokojený úsměv. Povolání ji samozřejmě baví, bez toho by se tolik let ve službě také neobešla, nicméně s takovou by taky brzo zdechla hlady. Dobrá, možná ne tak docela, ale není si vědoma toho, že její tělo již dávno nezemře na hlad, ani neumrzne v zimních měsících. "To je všechno, co potřebuju slyšet." Odtuší spiklenecky. Ještě nepotkla chlápka, co by si o sobě nemyslel, že dívka v jejich přítomnosti nemusí nic předstírat. I někteří stálí zákazníci nedokáží překvapit dívku, které pod rukama projdou desítky mužů za měsíc.
"To slýchám často." Přitaká nad Tomasovým zjištěním. "Jsou dny, kdy holka potřebuje trochu zahřát." Z něžného sevření svou ruku pomaličku uvolní a sahne za roh průsvitně černé látky, jež si stáhne z ramenou. Šátek následně přehodí za krk svému zákazníkovi a do pravé ruky sevře oba konce. Takto vytvořeným provizorním vodítkem poté vede Tomase vstříc soukromí, po kterém tolik toužil.
Dveře se za nimi zavřou jen za pár kroků, než po zvuku jejich zaklapnutí žena povolí stisk kolem látky a pro změnu ovine krk muže svýma rukama. "Do toho, ukázni mě." Vydechne muži do ucha. Prsty pravé ruky mezitím přes hruď putuje níž, až se zastaví kousek pod pupíkem. "Nerada bych podávala první stížnosti, pane ponocný."