Město Salem
+63
Gaëlle Ecclestone
Viktor B. Steffenberg
Philip Topher
Quinn "Šarlatová straka"
Trevor Wigmore
Alfie Beckerley
Brigitte Beckerley
Joe Dorne
Lorelei Wallace
Bruce Baily
Anna Tulley
Horatio Ch. Barebone
Sebastian Atterberry
Jacqueline MacMorgan
Cain Brand
Rowan Connelly
Mayaliq
Rachel Shelley
James Brown
Jonathan-Louis Shareburg
Asher Sherburne
Malinché
Amélie Kelley
Ethan Worton
Aragorn Strider
Aislinn Crane
Isabell Marie McKinlay
August Gattone
Miguel Isaac Cortez
Seraphine Brand
Nathan Fleming
Camille Bride
Jimmy Peanut
Gwen Talley
Jasmine M. Shareburg
Christopher Dalton
Silas Ecclestone
François Cherbourg
Jim Patrick Galaway
Eleanor Francis Allerdale
Maisie Oakley
Claire Hardouin-Mansart
Thomas W. Lockhart
Layla
Eleanor Brian
Harvey Gelber
Giselle de Beauvilliers
Ivar Bjørnson
Sora
Callum Parker
Aaelle
Benjamin Dyami Wright
Victoria P. Howard
Agness Darcy Greaves
Adam Campbell
Reed Ethan Morgan
Phoebe de Osuna
Shawn Port
Rosette M. von Starburg
Joshua McGrower
Jeremiah E. Shelley
Vivian Haves
Georgine Bailey
67 posters
- James BrownKožoměnec
- Počet příspěvků : 46
Povolání : Obchodník
Re: Město Salem
Sun Nov 05, 2017 12:38 pm
Podle něho měla každý žena v sobě něco, co ji činilo krásnou a jedinečnou. Moc žen v životě nepotkal a na lásku svého života si vůbec nepamatoval. Dívčiny obavy zahnal svými slovy. Nebyl by schopný někomu, tak čistému ublížit tak krutým způsobem, jako bylo znásilnění. Pohlédl na ní, když začala znova mluvit o vlasech "Tak to měli nejspíš pravdu, protože se opravdu podobají havranímu peří. Musí to být zajímavé žít, jako indián" na tváři se mu vytvořil lehký poloúsměv. "Někdy bych chtěl mít jednoduchý život a hodně lidem by to prospělo, protože by si naučily vážit důležitějších hodnot, než jsou peníze" povzdechl si. Tohle to mu na společnosti asi nejvíce vadilo. Ta nekonečná posedlost penězi, které nebyly všechno. Malinché zavedl do hostince odkud se ozývali opilí muži a smích nevěstek. Nejednalo se sice o nevěstinec, ale obvykle i v hostincích se vyskytovaly tyto ženy zvané nevěstky. Pokývl hlavou k osamocenému stolu a doufal, že ho Malinché pochopí a bude ji následovat. Usadil se na židli a porozhlédl se kolem sebe. Hledal nějakou ženu, která by je mohla obsloužit. Jedna si jich všimla a ihned se k ním rozešla se slovy "Copak si dáte?" pohlédla jak na mne tak i na indiánku. "Dva teplé čaje" odvětil s lehkým úsměvem a žena se parkrát pootočila na svých dřevákách a rozešla se k dalšímu z hostů. Neměl rád tenhle druh hostince, protože tu bylo až příliš mnoho nevěstek. Momentálně mu to však vystačilo, protože se potřebovali trošku ohrát nad teplým čajem. "Tenhle hostinec nemám moc v oblibě. Ty ženy, co tohle dělají no neuznávám to. Vím, že je špatná doba, co se týče práce, ale vždycky se něco najde" povzdechl si a kolem něho prošla jedna z těch pochybných žen.
- Jonathan-Louis ShareburgČaroděj
- Počet příspěvků : 132
Věk : 28
Lokace : Bankárov dom
Povolání : Bankár, člen mestskej rady
Re: Město Salem
Sun Nov 05, 2017 4:53 pm
Začínala sa prejavovať Jonathanova neschopnosť čo sa týka intríg. Nikdy na to nemal rodený talent a všetky sa či už mechanicky alebo prakticky musel naučiť od otca alebo na základe vlastných skúseností. On to vždy videl veľmi prosto: zbaviť sa toho, kto mu zavadzia v ceste, a uistiť sa, že peniazmi alebo vplyvom si vydlaždí cestu na niekoľko krokov dopredu. U väčšiny ľudí to tak fungovalo priam geniálne a mohol si nadháňať ego, akokoľvek sa mu zachcelo, pretože vyhrával na celej čiare – dokonca ani Amélia ho nedokázala poraziť, mohla vzdorovať a odďaľovať očakávaný koniec, no ten ju skôr či neskôr i tak dostihne. Úplne postačí, aby ju Jonathan posunul na kraj lávky a strčil, potom sa potopí na dno. Bohužiaľ, pani Claire nebola ako väčšina ľudí a už vôbec nebola Améliou. Jedna bola chladná, mocichtivá štetka, druhá bola....na to zatiaľ ešte neprišiel. V skutočnosti netušil, s kým má tú česť a zisťoval to len pomaly, no čím viac sa mu odhaľovala, tým bol zmätenejší, pretože sa mu pred očami rútili jeho vlastné predsudky a očakávania. Čo si už len mohol počať v takej nepríjemnej situácii? Zostávalo jediné, hoci sa mu to priečilo: hrať podľa pravidiel manželky majiteľa domu. Inak na to ísť nemohol. „V Saleme ste asi jediná sebe podobná,“ pripustil neochotne, no dal si záležať, aby pôsobil uvoľnene. Rozrušenie by všetko len komplikovalo. Palicu si oprel o kreslo, aby ju nemusel stále držať alebo samovoľne žmoliť, čo by bol jasný znak nervozity, a radšej sa natiahol po šálke pariaceho sa čaju. Bol ovocný a príjemné zohrieval vnútro. „Pôsobíte ako ambiciózna žena, ktorá veľmi dobre hrá niekoho iného.“ Už ukázala, že je v nej viac, ako sa na prvý pohľad zdá, no kým pri takzvanej správkyni mesta bolo jasné o čo jej ide, tu tápal v tme. Nechcela moc, nechcela bohatstvo, nechcela špeciálne privilégia a ani zadné dvierka v legislatíve. Neviedlo ju nič z toho, čo by viedlo normálnych chtivých ľudí...alebo vlastne všetkých ľudí. Čo teda chcela? Bola to hádanka, s ktorej rozlúštením potreboval pomoc.
Čudné, jej slová mohli byť vnímané ako nejaká vyhrážka, no Jonathan to tak nebral. Neuveril ani tomu, že by skutočne oňho mala starosť (prečo aj áno). Napriek tomu, niečo v tom bolo. „Moc si žiada, čo sama chce. Ak sa ocitnete na vrchole, je už len jedna cesta, po ktorej sa môžete dať, no tá vás čaká tak či onak, pretože keď spadne strecha, strháva aj múry. Prečo sa teda nedostať tak vysoko, ako sa dá? Žijeme len raz,“ bolo v tom ďaleko viac. Išlo o porazenie Amélie, o pomstu, ktorú na nej túžil vykonať za to zneužitie jeho osoby, išlo o to dokázať matke i Arianne, že je schopnejší a lepší než oni dve a že matriarchát je zlo. Chcel, aby si uvedomili, že ich obmedzovanie pred mnohými rokmi ho posunulo len dopredu a teraz sa im môže smiať do tváre. Bol to ťažký komplex malého chlapca, s ktorým sa v podvedomí snažil vyrovnať a našiel si k tomu cestu – rast moci, získavanie bohatstva. Robilo ho to šťastnejším? Asi áno, ale zároveň to aj prehlbovalo jeho hlad a chcel toho ešte viac a viac. Nikdy nedokázal povedať „nie.“ „Neprosím si, ďakujem,“ povedal milo na ponúkané sušienky, keďže sotva odpíjal z čaju a ten mu pomaly chladol v šálke. Viac sa sústredil na ženu oproti než na jej pohostinstvo, ktoré sa mu zdalo byť irelevantným.
Čudné, jej slová mohli byť vnímané ako nejaká vyhrážka, no Jonathan to tak nebral. Neuveril ani tomu, že by skutočne oňho mala starosť (prečo aj áno). Napriek tomu, niečo v tom bolo. „Moc si žiada, čo sama chce. Ak sa ocitnete na vrchole, je už len jedna cesta, po ktorej sa môžete dať, no tá vás čaká tak či onak, pretože keď spadne strecha, strháva aj múry. Prečo sa teda nedostať tak vysoko, ako sa dá? Žijeme len raz,“ bolo v tom ďaleko viac. Išlo o porazenie Amélie, o pomstu, ktorú na nej túžil vykonať za to zneužitie jeho osoby, išlo o to dokázať matke i Arianne, že je schopnejší a lepší než oni dve a že matriarchát je zlo. Chcel, aby si uvedomili, že ich obmedzovanie pred mnohými rokmi ho posunulo len dopredu a teraz sa im môže smiať do tváre. Bol to ťažký komplex malého chlapca, s ktorým sa v podvedomí snažil vyrovnať a našiel si k tomu cestu – rast moci, získavanie bohatstva. Robilo ho to šťastnejším? Asi áno, ale zároveň to aj prehlbovalo jeho hlad a chcel toho ešte viac a viac. Nikdy nedokázal povedať „nie.“ „Neprosím si, ďakujem,“ povedal milo na ponúkané sušienky, keďže sotva odpíjal z čaju a ten mu pomaly chladol v šálke. Viac sa sústredil na ženu oproti než na jej pohostinstvo, ktoré sa mu zdalo byť irelevantným.
- Claire Hardouin-MansartČarodějnice - členka salemského covenu
- Počet příspěvků : 5
Povolání : Manželka architekta
Re: Město Salem
Sun Nov 05, 2017 5:33 pm
"Pak netuším, zda mi to má lichotit, či se cítit zklamaná." Zdejší ženy možná rozuměli intrikám, ale byly příliš krátkozraké. Inu, žádná z nich netušila, co se bude dít v příštích staletích, kam to ženy dotáhnou a jak snadno, ačkoliv pro Claire příliš pozdě, se vysvobodí z okovů 'domácích paniček a putěk', jejichž role jim byla předem dána, nalinkovaná na papíře podle scénáře společnosti. Přesto všechno, přes veškerý rozpor v srdci, který momentálně pociťuje, dokáže Jonathanovi věnovat vřelý úsměv, ač s náznakem nesouhlasu od toho prapodivného vybočování. Na druhou stranu, neposkytovalo jí tohle snad právě vítězné karty? Možnost, jak si kolem sebe utvořit společnost, jejíž středobodem by se stala a vlastně mohla s klidem pozorovat vše z povzdálí? "Ovšem vy se zdáte zklamaný. Snad je to tím, že nejsem jako zdejší ženy a představuji pro vás... výzvu? Neznámého protihráče, jehož tahy na šachovém poli jsou... nepředvídatelné?" Potutelný úsměv zkrášlí rty, než z nich splyne melodický smích. Nikoliv falešný či snad egoisticky sebestředný, že si dovolila zvítězit nad jeho pýchou, pouze pobavený tím, v jakéto situaci se ocitli. "Nemusíte se obávat, monsieur. Jak jsem řekla, že jsem ženou svého muže a nade vše si cením jeho schopností, respektuji jeho poslání i způsoby projevu. Možná není... jak to jen říci... Není tak zdatným řečníkem, jakým se prezentuji já, ale rozhodně si zaslouží mou úctu. A nemám v úmyslu jeho jméno pošpinit žádnými hrami, i kdybych se nudila sebevíce." Znovu upije ze svého šálku, modravé oči upřené na muže před sebou. Nevyzývala ho, aby jí čelil, nebyly v tom skryté žádné poukázky do boje, žádné pozvání k tomu, aby ji opravil nebo snad začal o ní smýšlet jakožto o své kořisti. Její manžel byl možná nudným patronem, ale Claire už byla ve věku, kdy naplnění intimních potřeb nevyhledávala tak jako muži a spokojeně se dokázala zaměstnat četbou či hraním na klavír. "Jsem vzdělaná, monsieur, a vím, jak to ve společnosti chodí. Dívám se dále dopředu, dál než ostatní, kteří neuvažují o tom, co bude za pár měsíců, let... Nezajímá je to. Pro ně je důležitá pouze současnost." Zdálo se jí to lehkomyslné, hloupé. V tuto dobu možná normální, ale Claire znala dějiny daleko dopředu.
Jeho slova mohla býti zajímavá, kdyby je Claire nepovažovala za krátkozraká. Nadále ho však vyslechne, ani na okamžik nepřeruší, dokud sám neskončí, což okomentuje krátkým pousmáním, stále milým a neseným s noblesou, jakou by jí mohly jiné ženy a dívky závidět. Klid, žádné hysterické scény, žádný důvod tvářit se nadřazeně. Perfektní příklad dokonalé ženy, která ví, kde spočívá její místo. "Není ta cena za slávu příliš... zbytečná? Pár měsíců, nanejvýš let na postu, ve kterém by vás brzy vystřídal někdo jiný? Netvařte se, že jste o tom nikdy neuvažoval, monsieur Shareburg. Najdou se takoví, kteří budou po něm prahnout, budou schopni učinit mnohem víc, nebát se jistých prostředků... A můžete si říkat, jak dobře jste na ně připraven, ale... Na takové záležitosti nikdy nebudete." S poklidem se natáhne pro jeden z koláčků na ozdobném keramickém talířku, motivy francouzského dvora jsou patrné na zlatém lemování. "Nepřemýšlel jste někdy nad tím, jak výhodná je pozice toho druhého? Ovládat všechny kolem sebe, aniž by si toho všimli? A přitom nenosit na zádech namalovaný terč?"
Jeho slova mohla býti zajímavá, kdyby je Claire nepovažovala za krátkozraká. Nadále ho však vyslechne, ani na okamžik nepřeruší, dokud sám neskončí, což okomentuje krátkým pousmáním, stále milým a neseným s noblesou, jakou by jí mohly jiné ženy a dívky závidět. Klid, žádné hysterické scény, žádný důvod tvářit se nadřazeně. Perfektní příklad dokonalé ženy, která ví, kde spočívá její místo. "Není ta cena za slávu příliš... zbytečná? Pár měsíců, nanejvýš let na postu, ve kterém by vás brzy vystřídal někdo jiný? Netvařte se, že jste o tom nikdy neuvažoval, monsieur Shareburg. Najdou se takoví, kteří budou po něm prahnout, budou schopni učinit mnohem víc, nebát se jistých prostředků... A můžete si říkat, jak dobře jste na ně připraven, ale... Na takové záležitosti nikdy nebudete." S poklidem se natáhne pro jeden z koláčků na ozdobném keramickém talířku, motivy francouzského dvora jsou patrné na zlatém lemování. "Nepřemýšlel jste někdy nad tím, jak výhodná je pozice toho druhého? Ovládat všechny kolem sebe, aniž by si toho všimli? A přitom nenosit na zádech namalovaný terč?"
- Jonathan-Louis ShareburgČaroděj
- Počet příspěvků : 132
Věk : 28
Lokace : Bankárov dom
Povolání : Bankár, člen mestskej rady
Re: Město Salem
Sun Nov 05, 2017 7:08 pm
Či už začínal chápať myšlienkam tejto ženy alebo to bola len čistá intuícia, vedel, že sa nemá znepokojovať tým, že by jeho slová mohla vziať z toho zlého konca. I keby, jej dotknuté city neboli jeho primárnou starosťou. Ženy boli precitlivené stvorenia, čo dokázali rovnako nechať plávať vo vode, ako to využiť proti tvrdým srdciam a telám mužov. On to spoznal na vlastnej koži a teraz v ňom zahorí hnev zakaždým, keď si na to spomenie. Bol hlúpy a je mladý, no poučil sa. Z každej chyby sa možno poučiť, ak o to človek stojí. Claire pôsobila ako žena, ktorej hrdosť bráni v tom, aby sa pre svoje ciele rozplakala či predala svoje telo len preto, aby si niekoho omotala okolo prsta. „Moc a vzostup nie je pre vás dôležitý, opravte ma ak sa mýlim, znamená to, že pre mňa nie ste protihráč ani výzva, pretože naše cesty sa nikdy neprekrížia.“ Musel pripustiť, že sa mu uľavilo, že v nej nemusí vidieť rivala (hoci určite si k nej zachová hlbokú nedôveru), pretože nič nie je desivejšie ako nepriateľ, ktorého nevidíte a nemôžete vedieť, kde udrie najbližšie. „Aspoň nie ako nepriatelia.“ Keby mala Amélia tajné ciele či stránky, dokázala by Jonathana rozbiť behom veľmi krátkej chvíle, ak by nenašiel niečo, čo by naklonilo celú hraciu dosku na jeho stranu. Ale nájsť špinu na ženu, ktorej manžel príhodne zomrel počas požiaru, by nemal byť problém. Kto hľadá, ten nájde a on by sa pokojne prekopal aj na druhý koniec sveta, ak by mu to malo pomôcť. Čokoľvek na jej zničenie, pomyslel si, no vedel, že ten správny čas ešte neprišiel. Nie, keď sa blíži zima a starosti všetkých obyvateľov sa otáčajú voči nej a nezaoberajú sa tým, kto sedí za vrchstolom v mestskej rade. „Mnohí hľadia dopredu, ale to neznamená, že dobre skončia, madam,“ poznamenal a hoci to znelo ako nenápadná vyhrážka, bola to len patrične daná poznámka. „Pozerajú sa, avšak nevidia.“ Pre neho existovala budúcnosť len príliš vzdialená, aby sa ňou vážne zaoberal, alebo tá, o ktorú sa usiluje, tá možná a pravdepodobná, no vôbec nie istá. Snaží sa ju svojimi rozhodnutia vytvoriť a priblížiť, je to však pomalý proces vyžadujúci si veľa energie a raz toľko trpezlivosti.
„A možno presne toto si povedia moji sokovia a potom budú prekvapení. Nehovorím, že túžim do smrti sedieť v jednom kresle a užívať si tie benefity. Skôr by som...“ Zarazil sa. Prečo jej to tu vlastne rozpráva? Prečo sa jej zdôveruje so svojimi ambíciami a túžbami? Pretože ťa prekukla, Jonathan, odpovedal sám sebe, no rýchlo tú myšlienky vytlačil. Mnohé vedela, mnohé si domyslela, možno vo svojich predstavách aj nejednu vec dofarbila, no určite sa jej nezdôverí s každým svojim plánom, ktorý by chcel uskutočniť. „Moc prináša nepriateľov, madam, nezáleží na tom, či ste prvá, druhá alebo predposledná. Dokým je pod vami niekto, kto sa túži dostať vyššie, vždy budete cieľom. Vyššia pozícia v hierarchii proste len znamená viac nepriateľov, ktorým musíte čeliť. No stačí si poradiť len s najväčšími rybami a ostatné sa stiahnu...“ Aspoň dočasne a dovtedy každý obranca chytí druhý dych, aby bojoval ďalšiu bitku. Preto to bolo umenie – nikdy dokončené, iba opustené alebo ponechané napospas. Museli ste s ním neustále pracovať a tak to bolo aj s bojmi o moc. Ak ste zadriemali na vavrínoch, sotva dobehnete svojich rivalov. Ak ste zaváhali, často sa na vás ako supy všetci vrhnú a roztrhajú vás. Preto treba byť pripravení a tak agresívny, ako je len možné, hoci všetko s mierou!
„A možno presne toto si povedia moji sokovia a potom budú prekvapení. Nehovorím, že túžim do smrti sedieť v jednom kresle a užívať si tie benefity. Skôr by som...“ Zarazil sa. Prečo jej to tu vlastne rozpráva? Prečo sa jej zdôveruje so svojimi ambíciami a túžbami? Pretože ťa prekukla, Jonathan, odpovedal sám sebe, no rýchlo tú myšlienky vytlačil. Mnohé vedela, mnohé si domyslela, možno vo svojich predstavách aj nejednu vec dofarbila, no určite sa jej nezdôverí s každým svojim plánom, ktorý by chcel uskutočniť. „Moc prináša nepriateľov, madam, nezáleží na tom, či ste prvá, druhá alebo predposledná. Dokým je pod vami niekto, kto sa túži dostať vyššie, vždy budete cieľom. Vyššia pozícia v hierarchii proste len znamená viac nepriateľov, ktorým musíte čeliť. No stačí si poradiť len s najväčšími rybami a ostatné sa stiahnu...“ Aspoň dočasne a dovtedy každý obranca chytí druhý dych, aby bojoval ďalšiu bitku. Preto to bolo umenie – nikdy dokončené, iba opustené alebo ponechané napospas. Museli ste s ním neustále pracovať a tak to bolo aj s bojmi o moc. Ak ste zadriemali na vavrínoch, sotva dobehnete svojich rivalov. Ak ste zaváhali, často sa na vás ako supy všetci vrhnú a roztrhajú vás. Preto treba byť pripravení a tak agresívny, ako je len možné, hoci všetko s mierou!
- Maisie OakleyLovec
- Počet příspěvků : 4
Povolání : Lovkyně čarodějnic
Re: Město Salem
Tue Nov 07, 2017 8:00 pm
Octla jsem se kdesi. Kdesi uprostřed lesa. Na sobě jsem měla pořád to samé oblečení. Černou sukni do pasu a černé triko s dlouhým rukávem, vše překryté dlouhým černým kabátem, místy jsem ho tahala po zemi. Vždycky zůstaň dámou. Otráveně jsem si vzpomněla na Bronova slova a popotáhla jsem si čeerné rukavice, prsty mě trochu zábly. Na zádech mě tížil batoh, pod sukní mě na stehně chladil kožený pásek, na kterém byla připevněna dýka v koženém pouzdře. Přes tenké baletní piškoty mě zemina pode mnou studila. Vždycky ciť půdu pod nohama. Bronův otravný hlásek v mojí hlavě se zase ozval. Achbože, ten chlap mi tak chyběl.
Snažila jsem se nakračovat tiše, černé vlasy mi občas zastínily zorné pole, ale uši mi chůzi v nepřehledném terénu dost usnaďnovaly. Oheň jsem tedy nedříve uslyšela, pak jsem ho ucítila a nakonec i uviděla. Nejen oheň, ale i jeho pána. Zůstala jsem v povzdálí a závistivě sledovala praskající větvičky. Neposunula jsem se ale ani o krok blíž. Tak nějak jsem doufala, že si mě neznámý nevšimne.
Snažila jsem se nakračovat tiše, černé vlasy mi občas zastínily zorné pole, ale uši mi chůzi v nepřehledném terénu dost usnaďnovaly. Oheň jsem tedy nedříve uslyšela, pak jsem ho ucítila a nakonec i uviděla. Nejen oheň, ale i jeho pána. Zůstala jsem v povzdálí a závistivě sledovala praskající větvičky. Neposunula jsem se ale ani o krok blíž. Tak nějak jsem doufala, že si mě neznámý nevšimne.
- Aragorn StriderČlověk
- Počet příspěvků : 74
Povolání : Žoldák
Re: Město Salem
Tue Nov 07, 2017 8:19 pm
Pozeral som sa spod kapucne na svet pred sebou, bol ponurý a temný, taká bola realita, ale hlavná temnota sa usídlila v mojej hlave a na mojej duši, kam tento svet speje? Osvetľovali ma len plamene pochádzajúce z malého praskajúceho ohníčka. Osvetľoval moju postavu. Spod kapucne mi blýskali dve sivé vážne oči. Vystrel som ruky nad oheň, ohrieval som si skrehnuté prsty. Vtom som v tme predomnou uzrel postavu dievčiny. Vyskočil som sa na rovné nohy. Obozretne ma sledovala. Bola temná, temnejšia ako tá temná Salemská obloha. ,,Poď k ohňu neznáma." povedal som pokojným hlasom. Znel vážne predsa len aj trochu smutne. Nevedel som kam sa podejem. V Saleme som prebýval už istý čas. Ale moje myšlienky na toto miesto boli ponuré a stávali sa temnejšími. Mal by som odísť alebo zostať? Samota zviera moju dušu a zármutok... pomyslel som si a pozrel som sa na neznámu mladú dievčinu. Nepotreboval som hovoriť, aj tak ma nik nepočúval, alebo som všetko povedal nesprávnej osobe? Nevedel som, nevedel som takmer nič o budúcnosti tohto sveta, veď aj prečo? Mohol som byť celkom obyčajný, nemusel som sa stavať do politiky a do iných hazardných činností.
- Maisie OakleyLovec
- Počet příspěvků : 4
Povolání : Lovkyně čarodějnic
Re: Město Salem
Tue Nov 07, 2017 8:40 pm
Sledovala jsem neznámého, jeho kápi mě nevyděsila a jeho oči mě zaujaly. Rukou v černé rukavici jsem si odhrnula vlasy z obličeje. Blankytnýma očima jsem se vpila do těch jeho. Mrzla jsem, cítila jsem, jak mi od nohou jde zima. Tenké piškoty vás prostě nemohly zahřát v takové večerní zimě. Praskání ohně mě lákalo, nasadila jsem neprůstřelný výraz a popošla o krok vpřed, čímž jsem ohlalila holý kotník a nohu v tenkých piškotech, vykukujíc z dlouhé sukně, kabát jsem si přitáhla více k tělu, po nohách mi běhala husí kůže. Vážný výraz jsem si udržela, dokud nepromluvil, v jeho hlase jsem zaslechla něco, co se mi nijak extra nezamlouvalo. Smutek? Žádost? Či dokonce prosbu? Popošla jsem zase o krok blíž, ale pořád jsem nevstoupila do světla ohně, přesto že můj obličej byl o dost vctřícnější. Co mi může takový chudák nabídnout? Projelo mi pohrdavě hlavou a zadívala jsem se na něj pronikavým pohledem, své pohrdání jsem však najevo nedala. Usmála jsem se. Proč by jsi se chtěl dělit o svůj oheň se mnou? Ukázala jsem na plamínek, který byl pro mě jako magnet, ale pokusila jsem se nehnout i přes to, že jsem v piškotech neklidně přešlapovala. Vždy stůj klidně. Ty Bronovy rady byly jako střely, v mžiku jsem přestala přešlapovat a uvolnila jsem svůj postoj.
- Aragorn StriderČlověk
- Počet příspěvků : 74
Povolání : Žoldák
Re: Město Salem
Tue Nov 07, 2017 9:04 pm
Pozrel som sa na dievčinu, bola mladá, nevedel som, ako je stará a čo? Vek predsa nikoho nezaujíma. Pozrel som sa na ňu nezmeneným pohľadom. Pozerala sa na môj oheň žiadostivým pohľadom. Avšak stále akoby váhala. Prikročila kúsok vpred a habit sa jej odhrnul, videl som jej úbohé topánočky. Božinku, veď to ju zabije. pomyslel som si a pretočil očami. Jej topánočky sa nemohli rovnať mojim okovaným hrubým čižmám z kože. Pozrel som sa na ňu. ,,Čo váhaš, vari sa ti Chodcovo táborisko nepozdáva?" spýtam sa a pozriem sa na ňu nič nehovoriacim pohľadom, teda naoko nehovoracim. Moje oči vedeli povedať veľa, ak ste v nich vedeli čítat a nestratili ste sa. Bol som vážny, všetko som hovoril vážne, bol to už taký spôsob mluvy. A čo? Každý sme nejaký. ,,Nie som vrah." poznamenal som.
- Maisie OakleyLovec
- Počet příspěvků : 4
Povolání : Lovkyně čarodějnic
Re: Město Salem
Tue Nov 07, 2017 9:36 pm
Rozhodla jsem se tedy přistoupit ještě blíž, zima mnou začínala třást. Nechtěla jsem zlomit svou hrdost jako kupku suchých klacků, ale nic jiného mi nezbývalo, jestli jsem nechtěla umrznout. Prohlédla jsem si jeho oblečení, rozhodně mu muselo být tepleji než mně. Třas už začínal být znatelný a sem tam mi i cvakly zuby. Chtěla jsem udělat další krok vpřed, ale piškoty mi nedávaly dostatečnou oporu, no já ten kámen ucítila, ještě než jsem na něj došlápla, takže jsem se vrátila zase o krok zpět, což v cizincových očích mohlo vzbudit dojem, že couvám před ním. Abych tuhle chybu napravila, posunula jsem se k němu blíž, tentokrát konkrétně k jeho osobě, ne ohni. Za prvé jsem se chtěla vyhnout tomu ostrému kamínku a za druhé byla větší pravděpodobnost, že mě přizve přímo k sobě, takže by mě zahřívalo nejen teplo z ohně, ale i to lidské. Těžko říct, jak moc je důvěřivý. Prolétlo mi hlavou. "Nebojíš se mě?" Zeptala jsem se vážně, což mohlo znít trochu vtipně - já křehule tenká jako papír a on muž s kovanými botami. Působila jsem spíš jako tanečniče než lovkyně. Nemohl o mně vědět nic.
- Aragorn StriderČlověk
- Počet příspěvků : 74
Povolání : Žoldák
Re: Město Salem
Tue Nov 07, 2017 9:50 pm
Pozeral som sa na dievčinu. Opatrne našľapovala ako tanečníčka. Jej topánky, pod nimi mohla cítiť každý kamienok, každý hrboľ, zato ja nie. Sledoval som ju cez plamene, mal som času dosť, neponáhľal som sa, ja som sa nikam neponáhľal. Mlčal som, neriekol som ani slova, iba som ju pozoroval. Hýbala sa s ohybnosťou hada. Avšak triasla sa od zimy, hoc je to jej hrdosť nedovoľovala, cítil som v nej odvahu a ostrosť, napriek tomu, že sa klepala zimou. Zatúžil som jej požičať svoj plášť, mohol by ju zahriať. To áno, mohol. Avšak váhal som. Prehovorila. ,,Prečo by som sa ťa mal báť?" spýtam sa a tón môjho hlasu ostáva rovnaký. ,,Nebojím sa teba." poznamenal som a pozrel som sa na ňu. Bol som pokojný, nemal som nijaký pocit sa hnevať. A mal som toho aj dosť po slovách s bankárom som bol unavený, tak veľmi unavený. Oprel som sa o strom chrbtom a pozeral sa na dievčinu. Chcel som sa zosunúť na zem a trochu si pospať, ale nemohol som, bolo jasné, že som nemohol.
- MalinchéBanshee
- Počet příspěvků : 51
Povolání : -
Re: Město Salem
Wed Nov 08, 2017 1:33 pm
Uvolnila jsem se a byla jsem ráda, že je to někdo kdo na mě netlačí nic mi nevnucuje nebo se nedívá povýšeně, vlastně všichni mě překvapili, velmi a to tím, že se ani nepozastavili nad mým původem a jednoduše se mnou jednali jako s každým druhým člověkem, co se dostal do úzkých a to už sakra něco znamená. Tohle město je jiné, není jako kolonie, už podle šatů které měla žena nebo názorů, které mi teď přednesl James. Uculím se a zvednu pyšně hlavu když promluví o našem rodu. "Je to nádherné, svobodné, dokonalé...vlastně ani nevím jak to zvládnu tady...pokud bys chtěl Jamesi, můžu tě na oplátku naučit něco z našeho umu, z lovu a stopování..poznávání bylin a zvěře..." nabídnu mu, nevím k čemu mu to bude v obchodě ale je dobré to umět protože když přijde tvrdé na tvrdé, peníze vás osamělého v prérii nezachrání. "Páni, nevěděla jsem, že někdo z vašich takhle uvažuje skoro...jsem se bála že jste všichni stejní, což mě zahanbuje a omlouvám se, že jsem smýšlela o všech tak, že jsem je hodila do jednoho pytle, odpusť Jamesi.."Povím mu upřímně protože jsem měla být otevřenější a osvícenější co se týče tak rychlých závěrů, ale to se u mě stává, jsem jako oheň, rychlá spalující a někdy zbrklá. Zamrkám když kývne abychom si sedli. "Myslíš že je moudré tu sedět?" Zeptám se a zasunu se za stůl vedle něj těkajíc očima po zvědavých kolem sedících. Objednal i pro mě a já se do toho nemíchala, když odešla servírka naklonila jsem hlavu a zeptala se. "Není v tom čaji, nějaká ta vaše ohnivá voda, že ne?" naše čaje byly z bylin a říkali jsme jim maté, takže název čaj jsem neznala. Podívám se na děvčata a začnu teprve nyní rozpoznávat obrysy nožek, které jsou vystrčené zpod sukničky, ruce nenechavých mužů, které zajíždějí do živůtků a pod sukně. "Nejsem puritánka ale tomu nerozumím, to jsou jejich..ženy?" Já s Hawakaiem prožívala velká milostná vzplanutí, ale tohle jsme si nechávali na naše týpý, venku jsme s eobjímali vodili za ruce a lovili spolu, a to o nás říkají necudní...Zavrtím hlavou nechápavě doufajíc, že mi to James vysvětlí, to víte indiáni nikdy nevěstky nepotřebovali.
- Eleanor Francis AllerdaleČarodějnice
- Počet příspěvků : 18
Povolání : Šlechtična v domácnosti
Re: Město Salem
Thu Nov 09, 2017 10:45 am
Byla jsem dohnaná do kouta, neměla jsem nic, moje srdce bušilo jako o závod a já si připadala jako tygr co ho zavřeli v plesnivé kleci. Láska co jsem dříve cítila byla slabší a slabší, moje srdce stravovala temnota a já si připadala jako nic, dříve jsem byla všechno, Thomasovo všechno a nyní? Nyní jsem jen sestra na obtíž, sestra co je příliš nápadná, co na sebe moc upozorňuje. Co mu vyčítá a co jej týrá. Já...já která se postarala abychom nezemřeli hlady!!! Polknu když sevřu pěst a zbělají mi pěstičky, moje bledé sametově hladké pěstičky, na nichž je pokožka nezdravě porcelánová jako na zbytku mého dokonalého těla. nepostiženého ubližováním jako tělo mého nemocného nebohého Thomase. Kdyby tak věděl jak jej miluji! Kdyby věděl co vše jsem dělala abychom nebyli zatraceni, kolik potratů jsem prodělala abych neměla nestvůry, aby z nás nevzešlo nic nečistého protože bych nepřežila ten jeho pohled. A hle, najednou jej má, vyčítá co děláme, vyčítá naši lásku!!! Motám se v kruzích a připadám si tolik ztracená, jako bych snad ani nebyla ve svém těle jakobych cítila jak jedno tělo prodírá cestu skrze srdce toho druhého. Dech se mi zrychlil a já sáhla do brašny, kde jsem měla kodein. Nadechla jsem se a uklidnila se. polykala jsem hořkost, kterou jsem cítila a snažila se nemyslet na jeho zlá slova, na jeho výčitky. Pomalu šílím, vím to, slyším někdy tu druhou Eleanor jak ke mě mluví vyčítá co jsem udělala a pak sama sebe jak jí odporuji, ve chvílích kdy tu Thomas není.
"Neměla?! Takže to si myslíš? Myslíš, že kdybychom byli za dva podivínské sourozence že se nám podaří dobře? Měla jsem jen tak odhodit ruku a jít dál? Myslím, že to bychom už oba viseli...uvažuj Thomasi...proč? ! Proč mě tolik nenávidíš?!" rozkřiknu se a z očí mi vytrysknou hořké slzy. Copak nevidí že vše dělám pro nás dva? Pro to abychom se měli dobře? "Ale přišli jsme o něj." Syknu na adresu našeho domova se zpupně sevřenou bradičkou. Pohlcuj mě vztek a pláč a já nehodlám stát a poslouchat jeho urážky. Radši zemřu než abych viděla tu nenávist v očích a jeho pohrdání. "Jestli cítíš vinu, je to protože jsi vinen ne protože jsem to řekla...!" podívám se na něj chladně, vyhrála jsem, vím to, ale nesmím jej nechat myslet si že rezignuji. "Omluv mě...a kdybych se náhodou nevrátila...možná se ti konečně uleví..." Otočím se ke dveřím po cestě vezmu ze zaprášeného kabinetu rukavičky, které si nasadím a vykročím kolem něj ze dveří rychlým krokem. Musím odsud pryč než se přestanu ovládat a všechno se zbortí, přestávám to ovládat a bojím se jako čert kříže, že uvidí tu slabou uvnitř, tu co s bojí, kácí při všem co dělám. Nechápe, ani ona nechápe že všechno je jen pro lásku, pro nás. Ani nevím kam míříme, do středu města, najednou se ocitnu na náměstí a rozhlédnu se. Všechny ulice směřují sem a centrum je pentaúhelníkové...zaujmě mě ten fakt. Cítím odsud zvláštní energii. Nejsme jediní čarodějníci....cítím to, co je na tomhle městě špatně?
"Neměla?! Takže to si myslíš? Myslíš, že kdybychom byli za dva podivínské sourozence že se nám podaří dobře? Měla jsem jen tak odhodit ruku a jít dál? Myslím, že to bychom už oba viseli...uvažuj Thomasi...proč? ! Proč mě tolik nenávidíš?!" rozkřiknu se a z očí mi vytrysknou hořké slzy. Copak nevidí že vše dělám pro nás dva? Pro to abychom se měli dobře? "Ale přišli jsme o něj." Syknu na adresu našeho domova se zpupně sevřenou bradičkou. Pohlcuj mě vztek a pláč a já nehodlám stát a poslouchat jeho urážky. Radši zemřu než abych viděla tu nenávist v očích a jeho pohrdání. "Jestli cítíš vinu, je to protože jsi vinen ne protože jsem to řekla...!" podívám se na něj chladně, vyhrála jsem, vím to, ale nesmím jej nechat myslet si že rezignuji. "Omluv mě...a kdybych se náhodou nevrátila...možná se ti konečně uleví..." Otočím se ke dveřím po cestě vezmu ze zaprášeného kabinetu rukavičky, které si nasadím a vykročím kolem něj ze dveří rychlým krokem. Musím odsud pryč než se přestanu ovládat a všechno se zbortí, přestávám to ovládat a bojím se jako čert kříže, že uvidí tu slabou uvnitř, tu co s bojí, kácí při všem co dělám. Nechápe, ani ona nechápe že všechno je jen pro lásku, pro nás. Ani nevím kam míříme, do středu města, najednou se ocitnu na náměstí a rozhlédnu se. Všechny ulice směřují sem a centrum je pentaúhelníkové...zaujmě mě ten fakt. Cítím odsud zvláštní energii. Nejsme jediní čarodějníci....cítím to, co je na tomhle městě špatně?
- James BrownKožoměnec
- Počet příspěvků : 46
Povolání : Obchodník
Re: Město Salem
Thu Nov 09, 2017 9:51 pm
Nemusel tento hostinec, ale momentálně byl rád, že se mohl společně s Malinché ohřát nad teplým čajem. Co se týkalo těch nevěstek nevěnoval jim příliš mnoho pozornosti a vždycky, když se nějaká z nich snažila jít k němu blíž rukou ji poslal pryč. Nechápal muže, kteří měli doma ženy i děti a stejně trávili svůj čas zde. On tohle vůbec nepreferoval. Čekal na někoho, kdo mu do života donese lásku a ne jen tuhle iluzi, která byla způsobená sváděním a sexem. Indiánská dívka mu nabídla, že ho naučí něco, co její lidé normálně ovládali. Lehce se pousmál "Možná někdy. Děkuji za nabídku". Malinché se mu poté začínala omlouvat ohledně toho, že si myslela, že každý muž prahne jen po jednom - svést ženu a dostat ji do postele. On patřil mezi ty docela statečné výjimky. "To je v pořádku ani se ti popravdě nedivím. My muži jsme zvláštní" nahodil lehký úšklebek, ale ihned ho nahradil svým typickým úsměvem. V hostinci dnes bylo docela plno. Samozřejmě nejvíc zde bylo mužů, kteří pokukovali po ženách, které byly napůl odhalené. Konečně zahlédl ženu, která donesla dva šálky s teplým čajem. Jeden z nich podala indiánce a jeden mě. Přičichl k němu, aby zjistil o jaký čaj se jedná "Tento je výborná. Jedná se o ovocný čaj z lesního ovoce.." řekl nadšeně a lehce si usrkl. Zasmál se nad její poznámkou o ohnivé vodě "Neboj se tento čaj je naprosto v pořádku". "Taky se zde nechci zdržovat. Chvilku zde posedíme a zahřejeme se a potom můžeme jít někam jinam." pokývl na ní a odložil svůj šálek čaje. Občas kolem nich prošla nějaká z těch žen, ale on tomu nevěnoval pozornost. Snažil se, co nejvíc věnovat Malinché "Ty ženy právě nemají s jejich manželkami nic společného. Jejich manželky nemají ani tušení, že zde tráví čas" naklonil se blíže k ní, aby ji tuhle problematiku mohl vysvětlit. U nich to tak nejspíš nechodilo. "Většina manželství jsou jen formalita. Ženy a muži se berou jenom, aby se dostali k majetku" povzdechl si nad tou skutečností.
- Gwen TalleyČarodějnice
- Počet příspěvků : 17
Povolání : Hostinská
Re: Město Salem
Sun Nov 12, 2017 2:26 pm
Probudila se ve své posteli u sebe doma. Vzpomněla si na to, že spolu s ní šel dovnitř i její nový přítel. Jednalo se o velkou šelmu, která k ní byla až podezřele přátelská, ale Gwen se ani trochu nebála. Poznala na zvířeti, že by ji v životě neublížilo. Porozhlédla se kolem sebe a nikde nikdo. Nejspíš potřebovala šelma trochu vzduchu, což ona chápala. Navíc také potřebovala někde vykonat potřebu či jiné biologické potřeby. Pít mu mohla dát, ale lovit si musel sám. Vstala z postele a lehkým krokem se rozešla směrem ke košíku s houbami. Vzpomněla si na to, že je nedala usušit, což byla samozřejmě obrovská chyba. Naštěstí houby vypadaly stále dobře. "Uf.." zhluboka se nadechla a začala vyndávat kousek po kousku z košíku. Většinou je dávala sušit kolem okna, kde na tě doléhalo největší světlo. Její krb už byl moc starý občas se stávalo, že vůbec nechtěl topit. O dřevo nouzi neměla, ale ta stará mrcha ji prostě ne a ne poslouchat. Tyhle technologie byly k ničemu. Muselo se to zásobovat dřevem, ale stejně to pořádně nefungovalo. Konečně vyndala zbytek hub, ale ne každá tu noc nějakým způsobem přežila. Hodně z nich bylo povadlých a nejspíš by z nich nic nebylo. Nezbývalo ji nic jiného, než ty vadné kusy vyhodit. Hub bylo samozřejmě škoda, protože jich nacházela čím dál tím méně. Možná to bylo tím, že si na nich ráda pochutnávala divoká zvěř a nebo se prostě jen tak začaly houby před ní schovávat. To byla pro ní docela vtipná představa. Schovala svůj košík mezi ostatní košíky a posadila se. Nenapadlo ji nic jiného, než vzít do ruky knihu s bylinkami a pročítat písmenko po písmenku, řádek po řádku či stránku po stránce. O bylinky se zajímala už dlouho. Bylo v nich něco hodně čarovného, co se ji dost líbilo vzhledem k tomu kým ona byla.
- MalinchéBanshee
- Počet příspěvků : 51
Povolání : -
Re: Město Salem
Sun Nov 12, 2017 5:33 pm
Zvědavě si prohlížím vše kolem, je zvláštní jak lidé mohou žít tak strašně moc rozdílně, já například moc nechápu spoustu věcí kolem přijdou mi zbytečně složité a nesmyslné...jakoby neměli co dělat, a nechtěli žít tak si vycpávají čas nějakými dalšími činnostmi, obecně svět kolonistů pro mě byl strašně zvláštní. Usměji se, jsem ráda, ž ei já mám co nabídnout jemu za jeho štědrost a pomoc. Což o to asi bych si vytvořila přístřešek venku, jenže tady nejsou stromy co by se daly použít, dovedu si představit, jak by na mě reagovali, kdybych porazila strom na ulici, nasekala si z něj dřevo a svlékla z kůže úlovek abych měla materiál na střechu... Musím se přizpůsobit ať s emi to líbí nebo ne,..alespoň zatím než zjistím co se děje a proč jsem vlastně tu. Pokrčím rameny a zavrtím hlavou. "Vy kolonisti jste zvláštní..můj Hawakai..můj muž co zemřel...ten byl jiný...tedy nezlob se prostě jen..byl indián...nebyl jako vy." zaonačím to nechci aby se urazil protože zrovna tady Jamie je moc hodný a nechci aby si myslel že k němu mám nějakou averzi nebo tak. Dostanu vodu ve které plave spousta ovoce a uculím se. "To znám...jen tomu neříkáme čaj..." přiznám se, nápoj z toho co příroda dá bylo to jediné co jsme pili, z bylin, z ovoce, z kořínků. A pak voda. Přitakám a přičuchnu si. "voní moc pěkně..." Zasměju se nad tím zvukem dco udělal prsty a natáhnu se k jeho ruce abych ji k sobě stáhla a zblízka si ji prohlédla. "Páni...jak jsi to udělal?" Zeptám se ho, umím hlasem napodobovat spoustu zvířat nebo pomocí dřívek a třením je o sebe žáby, ale tohle neumím. Přitakám. "Promiň já myslela že jdeme do tvého příbytku..." Vysvětlím mu, bylo sobecké ode mě se nezeptat jeslti nemá hlad nebo žízen, navíc mu musela být zima když oblečení dal mě. Pokrčím obočí a upíjím z čaje. "To máte smutné životy..i ty máš ženu jen abys ji měl? Nemiluješ ji?" Zeptám se ho s upřímnou lítostí v hlase.
Povolení tohoto fóra:
Nemůžete odpovídat na témata v tomto fóru