Město Salem

Neustále mluví o povinnostech. O tom, co musí, co by měla, co se od ní čeká. Je to hloupost. Najít jeho bezvládné tělo zhroucené někde ve sněhu, jak z něj unikají zbytky jeho bezvýznamného života, mohla by jej klidně překročit a jít dál. Není její povinností zachránit zrovna jeho život jen proto, že je správkyně nebo proto, že pro ni pracuje. Nechává si svůj názor pro sebe, ale nedokáže se udržet a nesouhlasně jen párkrát zavrtí hlavou. Navíc jej napadá tolik možností, jak ukázat Amélii svou vděčnost a jen doufá, že si to nebude muset nechat ujít. Normálně by mu takové představy s někým tak vysoko postaveným připadaly nereálné a naivní, ale tahle situace, jak se zdá, hodně mění. Mlčky sleduje její nejisté chování, vypadá trochu jako vyděšená laňka při slovech, která pronáší. Opět se jí podaří probourat tu tvrdou, silnou zeď a odhalit, co se skrývá za ní. A on jí visí na rtech a věří každému jejímu slovu. A tak není ani divu, když mu na rtech zahraje drobný úsměv, relativně uvolněný, částečně pobavený a z velké části podivně polichocený. Její slova mu v jediném momentu v celé situaci zvednou sebevědomí, ty kratičká věta, která možná měla zůstat nevyřčena, ale nestalo se tak. Jen si představ to nebohé, osamocené děvče, jak ukájí své touhy za zdmi pokoje. Jak se dotýká míst, kterých se on touží dotknout od doby, co se s ní dnes setkal. Jak zaklání hlavu v blízkosti vyvrcholení, tělo v křeči, tiché, tlumené steny... Nemůže odolat takové představě, žádný zdravý muž by nemohl. Tlak v jeho rozkroku opět o něco zesílí, jak reaguje na živé představy. Její hlas jí zní s nepřirozenou ozvěnou v hlavě, jako kdyby na něj Amélie sama mluvila. Slova věnovaná pouze jemu, slova touhy podbarvená vzrušením. Dech se mu nepatrně zrychlí, jak pro mysl zapomene ovládat své tělo. Uvědomí si to teprve, kdy mu ta živá myšlenka a ta tolik reálná slova jakoby utečou někam, kde už je nemůže zachytit. Ten pocit a ještě několik dalších obrázků a představ ale stále zůstávají a on musí velmi krotit své touhy, aby se příliš odvážně nedotkl Amélie nebo příliš okatě nedotkl sebe.
Na moment zaváhá, když se setká s překvapeným pohledem hlubokých, tmavých očí. Snad opravdu přešlápl, možná že veškeré představy o téhle noci byly jen a jeho jeho a s ním je nesdílel nikdo další. Možná, že právě vyplašil tu laň, po které tolik toužil. A veškeré jeho povinnosti se rozplynou s prvních polibkem. Byl by překvapeně zalapal po dechu, kdyby mu to její jemné rty neznemožňovaly. Cítí na tváři její ruku, při polibku zavře oči, zachytí ještě ty poslední myšlenky, které už nejspíš dál potřebovat nebude. Cítí její tělo na svém, jak se na něj tiskne a on se jen silou vůle drží, aby ji nestáhl nemilosrdně k sobě. Oči otevře teprve v momentě, kdy se od něj odtáhne, zadívá se jí do tváře, zapátrá po zbytku nějakého odporu, po znamení, aby přestal a nedělal to, co chce udělat. Poslední vlna nejistoty se mu ukáže při jejích váhavých slovech. Při zmínce o manželovi má skoro nutkání se od ní odtáhnout, je ale rád, že to skutečně neudělá. "Nejsi slabá." Ta slova mu skoro nechtěně ujedou, jak je omámená mysl nedokáže udržet za zuby. Na rtech mu přelétne úsměv, když se otočí a zapře se koleny (což při jeho velikosti není zrovna jednoduché). Konečně se dotkne její tváře, již bez strachu, že by se mu pod rukama mohla rozpadnout. Jen nenápadně se ujistí, že mu rána nepůsobí ve vodě žádné problémy, pochybuje ovšem, že by teď cítil nějakou bolest. "A jak by tohle mohlo být špatné?" zadívá se Amélii hluboko do očí, pohled nemíří stále jinam než přímo do její tváře. Rád by se podíval na její tělo, tak rád by ji zbavil toho zbytečného kusu látky, ale věří, že na to ještě bude mít čas. A tak se natáhne pro polibek, rty přitiskne na ty její, potichu a skoro úlevně vydechne. Natáhne se k ní a přitiskne ji k sobě, odhodlaný přestat se držet zpátky, jako posledních pár hodin, protože to bylo zatraceně namáhavé. A doufajíc, že Amélie už nebude chtít couvnout, pravou ruku ji obmotá kolem pasu a přitáhne si její tělo k sobě bez větší námahy. Posadí se, svou hostitelku si posadí na klín bez jakékoliv obavy o její spodničku, která se rychle nasákne vodou a přitiskne si její drobné, odhalené, horké tělo k sobě, aniž by u toho musel přerušit spojení rtů.

Odraz očí, ten zahloubaný pohled do dálky svědčil, že se mysl opájí nastrčenými pohledy na její malátné tělo při vyvrcholení. Muži bývali slabí proti takovým vizím, které jim napovídali, že oni by jí přinutili sténat hlasitěji, doprošovat se dalšího sexuálního mučení a odpírání zasloužené rozkoše. Cítili se jako vítězové. Barvitý obraz svého vlastního ukájení se ráda podstrkovala, bylo to snadné a reakce jejích společníků za to stály. Mnohdy se nebála tak učinit ani na setkání rady, kdy sledovala rašící pot na čele a rudnutí v obličeji dokazující, že se jim před očima odhaluje svět, kam se již nějaký ten čas nepodívali. Voják vyhlížel podobně, nečervenal se, ale patrně to už bylo delší čas, kdy pod jeho vahou sténala zaplacená dívka. O lidech v Salemu měla perfektní přehled, znala jejich zakázané choutky, kroky mířící k nevěstinci, který se zimou strádal, jak se dalo čekat. Uspokojovala ji myšlenka, kdy se nechával strhnout představami a toužil po ní ještě víc než předtím - nyní i viditelně. Krev se bouřila v těle a Amélie sama snadno podléhala vidině kvalitního sexu, co jí ještě druhý den vtiskne na rty úsměv. Strádání v manželství k ženám patřilo, tmavovlasá správkyně se však odmítala považovat za obyčejnou ženu, které se nedostane doteku. A zvlášť teď, v dobách sněhových bouří, kdy by jí bankéř nejraději vyhnal z domu na ulici a nechal ji umrznout jako největší pobudu široko daleko. Čestní muži se v Salemu zrovna dvakrát nenacházeli, bohatí se jevili jako škrti i vůči vlastní rodině. Asher... Nebyl žádná výhra, už před nějakým časem překročil větší poměr života, na druhou stranu nepřipomínal otylé prase, které by si zasloužilo porážku. Ne, vyvolával přesladkou vidinu úcty, ačkoliv alkoholové mecheche v hospodách, ani zásoba kořalky v domě tomu nepomáhaly, a s rozpětím ramen mohl konkurovat kdejakému vojákovi. Ani by se nedivila, kdyby byl v pěsti silnější než ten ubohý kapitán, který proti němu vypadá jako štěně vymáchané v potoce. Uléhat vedle někoho takového noc co noc? Hmmm, příjemná představa. Natolik příjemná, až si skousne ret a nechá se pohltit nemravnostmi uvnitř hlavy.
Zaváhání, vyvolané silnou vnitřní odezvou, Asher využil k činu lovce, vědomého si slabosti kořisti, jejích darů, které mu na krutou zimu může darovat. Dotek na tváři stimuloval horkost do nich se vlévající, tmavé oči zůstávaly zaklesnuté v jeho pohledu slibujícím něco jiného než pár společných chvilek konverzace nad kvalitním vínem. Přesně to potřebovala - činy, které jí vysvobodí z téhle proklaté samoty, obohacené jen o mrzkou účast na Sabatech s Mayou a dalšími přívrženkyněmi, které neměli ani páru o tom, co se kolem nich odehrává. Nechala se zlákat. Vtáhnutá do jeho náručí cítila vodu kolem sebe, deroucí se pod spodničku, aby zalila bledou kůži na stehnech a rozproudila pod jejich povrchem krev. Každý centimetr látky se nacucával vodou, těžkl a lepil se na tělo, zůstávající odhalené pod přilnutím, jak spodní prádlo podlehlo vlhkosti vody a ztratilo přirozenost zakrývat ty nejintimnější partie. Přitisknutá na rozložitou hruď mohla jen přijímat hluboké polibky a užívat si teplo z doteků, které se ještě neposunuly za hranici mravnosti. Nepopírala, že se jí líbila tahle situace - mělký dech, tempo, se kterým opouštěl pootevřené rty a pára stoupající z vany stimulovala vášeň uvnitř ní, podléhající kouzlu okamžiku. Dlaní se vydala zkoumat jeho tělo, od zarostlé hrudi přes ramena, krk až po temeno, kam bořila dlouhé prsty, vychutnávaje si dotek mokrých vlasů, za které ho mohla příležitostně zatahat. Tou druhou, prve křečovitě se držící okraje dřevěné kádě, sklouzla mezi jejich těla se sebejistotou patřící zkušené ženě, žádné husičce, která měla poprvé tu čest spatřit na vlastní oči nahého muže. Štíhlé prsty se zprvu jen bříšky dotknou tvrdého mužství, dobývajícího se mezi její stehna, nakonec je ale obtočí kolem jeho velikosti a pomalými tahy mu dodává na síle pro budoucí kroky.
Líbilo se jí to - nebyla ani tou dominantní děvkou, kterou si chlap zaplatí, ani nevinnou pannou, čekající na vysvobození. S dechem na krajíčku rtů se pohroužila do polibků, brala si to, co nabízel a sama mu na oplátku darovala kousek ze svého těla - když povolila tkanice u korzetu a dala mu možnost vysvobodit ňadra z těsného sevření tuhé mokré látky. Ale ani to nepřinášelo takové uspokojení jako cítit ho uvnitř sebe, každý centimetr, který by jí nutil vzdychat a sténat rozkoší. Využila toho. Zneužila jeho nabídky a konečně směnila horkou ruku za ještě víc horoucí klín, postupně ho do sebe přijímající. Vyplňoval ji kousek po kousku jako žádný milenec před ním - možná proto, že si vybírala takové ubohé chlapečky, kteří se řadili do průměru. Už jen jeho velikost jí nutila sténat mu do krku než ho konečně pojala do sebe s tlumeným vyjeknutím při dosednutí. Svalstvo se instinktivně stáhlo, tělem se třásla v odpovědi, že i tenhle jediný pohyb jí dělal dobře. A přesto se zhoupla v bocích, přesto se pohnula vzhůru, aby na něj znovu dosedla a opětovně si užívala toho, co jí poskytoval - sladkou rozkoš.

Sledovala ho jejím šibalským výrazem z kterého šlo poznat po čem ona toužila. Měl štěstí, že ji momentálně mohl mít ve svých spárech zadarmo, protože kdyby nebyla opilá nejspíš by s ním do postele zadarmo nevlezla. Při první příležitosti by zdrhla z této jeho chýše a nikdy by se zde nevrátila. Muž, který ji nehodlal zaplatit byl pro ní k ničemu a takhle ji nejspíš už Jimmy nikdy neuvidí. Jedině, že by ji přišel navštívit do práce a zaplatil za její velice profesionální služby. S oblečením mu velice ochotně začala pomáhat a velice ji potěšilo, když ji přenesl na postel, která byla mnohem pohodlnější. Sice nebyla tak pěkná, jako v nevěstinci, ale nějak si s ní určitě pro dnešek vystačí. Vlastně k čemu ji byla tvrdost postele? Užívala si a to bylo mnohem podstatnější než nějaké dřevěná věc na které se spí. Její ruka štmátralka přejela lehce po jeho chloubě a přejížděla po něm nějakou dobu. Ona celou dobu sledovala jeho výraz "Věřím, že se ti to bude líbit" zašeptala. Nejprve mu dopřávala jenom jemné doteky, ale nakonec se to zvrtlo k trochu ostřejší aktivitě a to, že připojila své ústa. Kdo by to kdy řekl, že děvka vykonává svoji práci zrovna zadarmo. Ten Jimmy to s ní docela uměl a jeho doteky ji velice dost vzrušovaly. To ji chybělo. Sex byl hodně příjemná aktivita a dokonce se někde dozvěděla, že se při tom docela dost dobře hubne. Ona si hodně zakládala na své postavě, protože tlusté ženy nebyly podle ní příliš přitažlivé. Pokračovala dál ve své aktivitě, aby se předvedla v tom nejlepším světle. Musela si přece dělat dobrou reklamu ne? Ona prostě byla a bude jedna z nejlepších a na tom si musí hodně zakládat. Občas ho koutkem oka sledovala, aby zjistila jaký má výraz. Podle ní vypadal až příliš spokojený. Doufala jen v to, že si taky přichystal i on něco pro ní.

Už se ani neodvažuje přemýšlet nad tím, zda jej odmítne nebo ne. Věří tomu, že po těch posledních momentech by to v žádném případě neudělala. A kdyby ano, tak by pocítil takové zklamání jako dlouho ne. Až příliš po ní touží, až příliš tone v představách, v nekonečných možnostech postelových hrátek, které mu za poslední hodiny jeho mysl nelítostně podstrkovala. Dlouho navíc nebyl s ženou, od té doby, co se vydal mimo město. Snad na jeho cestě nebyla příležitost ani nálada. Začínala zima a všichni měli jiné starosti, včetně něj. Amélii by si však ani nedovolil srovnávat s nějakým děvčetem z nevěstince. Tahle žena nebyla taková, jaká je, protože musí, aby dostala zaplaceno. Byla tou ženou, kterou skutečně je a její síla ho neskutečně přitahovala. Byla to vlastnost, kterou se málokterá mohla pyšnit. A tak, když se natahuje po jejím úzkém pase a stahuje ji k sobě do horké vody, zaplaší všechny negativní myšlenky, které by jakkoliv mohly ovlivnit celý ten moment a ponoří se pouze do toho dlouhého polibku, který Amélii věnuje.
Když se jen na moment odtáhne, vidí, jak si voda nemilosrdně poradila s tenkou látkou spodního prádla. Cítí, jak zvědavé ruce putují po jeho těle a zkoumají každou část, ke které se mohou dostat. Vypudí z hlavy jakýkoliv stud za své znetvořené tělo, který jej v takových chvílích často napadne. Především před mladým, zdravým a krásným tělem, schovávajícím relativně nevinnou, mladou dušičku, která si ještě nic nezažila. Teď se cítí ale úplně jinak. Možná je to způsobeno omámením z nedávné ztráty vědomí, z horka v místnosti nebo ze silného odéru bylinek, ale nemá v hlavě teď žádné pochybnosti. Nemá tam vlastně vůbec nic kromě Amélie a tohoto momentu. Rukama se vydá mapovat její tělo. Přes látku nasáklou vodou si najde cestičku přes boky vzhůru k útlému pasu a k vypouleninám ňader, stále nešťastně uvězněným pod korzetem a po chvilce opět o něco výše, k labutímu krčku a k pohledné tváři. Prsty druhé ruky jí zamotá do dlouhých vlasů, z horké páry pomalu vlhnoucích. Všechny svaly v těle mu na moment ztuhnou, když si její drobná dlaň najde cestu mezi jeho nohy, do polibku vydechne. Zatímco se Amélie věnuje své činnosti, přesune polibky z jejích rtů na krk, kde jako by se chtěl ujistit, že ani jednu část bledé kůže nenechá nepolíbenou a zase zpět.
S korzetem jí velmi ochotně a zcela dobrovolně pomáhá a chopí se možnosti, která se mu naskytla. Obrázek, který si stvořil pouze ve své zvrácené mysli se teď stával skutečností a to ještě mnohem lepší, než kterou mu nabízela jeho fantazie. Vymotá ruku z jejích vlasů a vydá se k obnaženým ňadrům, zkoumající dotekem nejdříve kolem, ve snaze najít si takové místo, které bude přinášet potěšení nejen jemu, ale i Amélii. Jen těžko kontroluje zrychlený dech, vyvolaný péčí v jeho rozkroku, než se jeho hostitelka z ničeho nic rozhodne, že to nestačí. Sleduje její tvář, když bere situaci zcela do svých rukou a dosedá na to nejcitlivější místo jeho těla. Souběžně s jejím vzrušeným vyjeknutím nepotlačí prudký výdech, jak jej pohltí horkost jejího klína. Bylo to teplo, které mu týdny, ba dokonce měsíce, tolik chybělo. Jednou rukou zabloudí pod její hýždě, aby jí trochu pomohl v pohybu. Netrvá dlouho, než kombinací jejích pohybů  horkého, téměř zcela obnaženého těla musí rychlý dech tlumit do bledé kůže na krku a prokládat tak svá gesta polibky na těchto místech. Jediné, co mu znemožňuje užít si ten moment naplno, je nedostatek místa v okolí. Hlavou se mu prožene tolik nápadů, jak Améliino snažení vystřídat, ale jen málokterý mu připadá proveditelný ve vaně, což je běžný problém muže jeho velikosti.
Vydrží tam ještě nějakou chvíli, užívá si horký klín ženy a její vzrušené steny. Odtáhne se od ní jen velmi neochotně, tak nerad opouští její lůno, teplo a neuvěřitelnou slast. Na omluvu jí beze slova věnuje dlouhý polibek, doklekne na jedno koleno, pravou ruku jí vklíní pod kolena a levou za záda, vše teprve ve chvíli, kdy se začne zvedat z horké vody. Její hladina značně klesne, když se postaví s Amélií v náručí. Na těle, zvyklém teplu horké lázně, mu okamžitě vyskočí husí kůže. Bez většího váhání vystoupí z vany na studenou podlahu. Jde snad jen o zvyk. Ani lehoučké tělo ženy, ani pevně odvázaná rána pod kolenem mu nepůsobí v pohybu problémy. Nevydává se však nedaleko. Opře Amélii zády o nejbližší holou zeď, rukama ji podpírá pod stehny, která vede, aby se omotala kolem jeho těla a nechala mu tak volný průchod k horkému lůnu. Se vzrušeným výdechem se k ní natiskne, plnící svou chloubou horká místa, patřící teď jen jemu a jí.

Líbil se jí. Co na tom, že jeho tělo bylo pošramocené, poničené válkou, bojem a jednotlivými útoky, nasčítanými v jizvách a popáleninách hyzdící rozložité tělo, překvapivě pevné i po letech odchodu z armády. Osobností by se dala srovnávat s povrchními ženštinami, hledícími jen na pozlátko dokonalého vzhledu namísto aby se pokoušela nahlédnout pod tuhou slupku zdeformované kůže a jindy by tak učinila, kdyby se jednalo o tlustého sádelnatého muže, který si přes břicho nevidí na nohy. Tohle bylo jiné - Asher se mohl pyšnit výškou i silou, která ho ani po letech života na volné noze, za občasného dodržování řádu zdejšího vojska a stráže, neopustila. Nacházela uspokojení v nehtech zatnutých do napnutého svalstva a pocitu zadostiučinění, že mu i ona může způsobovat menší dávku bolesti, po které téměř každý voják prahl, neboť mu svým zvráceným způsobem chyběla. Přitahovala ji vidina toho, co všechno si musel prožít, aby nakonec skončil tady - ne ve vaně s ní a jejím náruživým horkým tělem, ale v Salemu, daleko od normální civilizace, jaká se nacházela ve větších městěch, například New Yorku nebo Bostonu. Kolik si toho protrpěl, když ho zranili, kolika bolesti byl nucen čelit než ho sešili a dali do pořádku. Jen proto, aby se dostal do spárů jí, Amélii Kelley, jedné z nejmocnějších čarodějek v Salemu, která by ho lusknutím prstu mohla připravit o svobodnou mysl, nechávaje ho napospas šílenství. Tahle hračka vydrží o něco déle než ty ostatní, tak slabé na duchu, že se po pár dnech zlomily jako suché dříví. Užívala si dotek dlaní putujících po mohutné hrudi, probírající se mokrými chloupky pokrývajícími dechem se zvedající torzo. Tlukot srdce se bouřil, vnímala vzrušení, co zesílilo tok krve a nutilo ten masitý orgán pumpovat do celého těla čím dál větší dávky. Tmavé oči odrážely vnitřní myšlenkové pochody, hodnocení vojákova těla, které jí, navzdory patrnému poznamenání válkou, přišlo nejpřitažlivější pod sluncem. "V životě jsem neviděla tak uhrančivého muže," šepotem se mu podbízí, lahodí jeho mysli, stimuluje smysly vyřčením slůvek, za které by si normálně musel zaplatit v bordelu u nějaké holky, co před chvílí bezostyšně roztáhla nohy s jiným zákazníkem. Lhala by, kdyby tvrdila, že neviděla hezčího - viděla. Silnějšího? Inu, to asi sotva. Asher kombinoval vše, od pohlednosti s ryze silnými mužskými rysy, kde po čemkoliv zženštilým nemohlo být pohledání, až po smršť v podobě svalstva a pocitu, že kdyby jí sevřel v pase, pravděpodobně vydechne naposled. Její manžel naproti tomu byl vše, jenom ne tohle - zženštilé prasátko, spíš vepř, který se dovedl od rána do večera jen tláskat sladkostmi nebo pečeným masem zapíjeným litry kvalitního vína. Mastná ústa odpuzovala podobně jako vypoulená prasečí očka, sledující jí první rok manželství na každém rohu. Zatímco život s ním byl otrokářský a ničil křehkou labilitu mladé ženy, jen pár chvilek s Asherem jí dokázalo vlít do žil představu uspokojení.
Vyjekne - to se jeho rty přisály na šíji a nutil ji vzdychat po přípavku, zatímco prsty zabořenými v jeho ramenou reagovala na ztrátu metaforické země pod nohama. Věnoval se jí, věnoval se jejímu tělu a pokoušel se splatit neexistující dluh. Dokonce i prsty zamotané ve vlasech v ní vyvolávají vzrušující představy, poddává se jim, což by jindy sotva učinila. O to víc zakloní hlavu, až se konečky tmavých vlnitých kadeří ponoří do vody a zvlní se o něco víc, jako by jim bylo předurčeno symbolizovat nezkrotnost Améliiny duše, momentálně horečně tepající pod všemi doteky, jimiž jí voják vyvádí z míry, neboť na ně může odpovídat jen zasténáním tlumeným jeho kůží. O to mělčeji dýchá při hrátkách s jejími vnady. Stačilo přejet po vrcholcích ňader a už se prohýbala v zádech, aby si mohla užít laskání, kterým jí tak štědře zahrnoval. O to víc vše prohloubí dosednutí na něj, ten pocit vyplnění, který jí nutí zrychleně dýchat a tisknout svaly v nitru, čímž akorát prodlužuje vlastní muka. Každý pohyb je protahován, prodlužován, až se jí paže chvějí z návalu spokojenosti unikající ze rtů v podobě čím dál hlasitějších stenů.
Jenže pak se vzdálí. To příjemné vyplnění zmizí a nahradí ho prázdnota, odporná a znechucující, kterou sama doplní o nesouhlasný pohled plný ublíženosti. Tmavýma očima mu slibovala pomstu za takové příkoří, za zranění pýchy, kterou před chvílí zahodila za hlavu. Ani polibek to nezachrání, naopak jí vyvede z míry a Amélie se tak může akorát pídit po tom, co se chystá. Za dnešek už využila dost svých sil a pokud si chtěla nějaké uchovat pro milostné hrátky, musela se krotit, aby se mu nepokoušela vlézt do hlavy a vybudit tělo k dalšímu přírazu, po němž by jí uniklo spokojené vyjeknutí a pocit blaženosti protékal celý tělem. Skutečně jí unikne citoslovce překvapení, když se voják náhle zvedne i s ní v náručí, že jí nezbývá nic jiného než se ho zachytit a přidržovat se ho v roli unášené kněžky, kterou nevychovaně přepadl v lese při jejím dostaveníčku s vodním pramenem. To až zeď a tvrdost, s níž se dře o záda, ji ubezpečí, že se nehodlá vzdálit a ponechat jí bez zaslouženého vyvrcholení, po němž už nějakou dobu v jeho přítomnosti prahne. Stehny tiskne úzké boky, v kotnících zaháčkovaná pod jeho hýžděmi, což vedlo přesně k dalšímu průniku, k přírazu, který jí přinutil vykřiknout spokojeností, vyvolávaje bouři očekávání ve vlastním nitru. Vyplňoval ji perfektně, třel se o nejcitlivější body na jejím těle i unitř klína, nutil ji vzdychat, ačkoliv se mnohokrát pokoušela krotit skousnutím spodního rtu. Neměla kam utéct, mohla se jen a pouze poddat okamžiku, který ji přehoupl přes hranici příčetnosti a dal jí možnost vybuchnout v extázi, zaplavující ji od hlavy až k patě. Nehty zaryté korigovaly vzrušení, s nímž mu zakvílela do ramene, jak jí uspokojení srazilo do rozbouřeného oceánu. Takového, jakým se nechala strhnout jen párkrát a to už před hodně dlouhou dobou.

Během chvíle pochopím důvod, proč je tolik místních mužů ochotných dát své těžce vydělané peníze za chvíli rozkoše v místním bordelu. Každý její dotek si neuvěřitelně užívám. Kdo by to byl řekl, že ghúl bude tak u vytržení z milostné chvíle strávené s místní bordel mama. Je vidět, že tuto činnost provádí denně, přesně víc kam a hlavně jak sáhnout. Když se Camille rozhodne zapojit i ústa, tak mám co dělat, abych vše předem neukončil. Položím jí ruku na hlavu a lapám po dechu. "P..p..páni, jsi fakt šikovná." Levačku jí nechám položenou na hlavě a pravačka mi pomalu začne sjíždět k jejímu klínu.
Po chvíli jí už musím utnout, protože bych to již dál nevydržel. "P..P..počkej, změníme polohu." Udýchaně k ní promluvím, načež jí chytnu za vlasy, přeruším její práci s ústy a políbím jí. Potom jí od sebe odstrčím, přičemž zapojím trochu víc síly než jsem měl původně v plánu, takže je možné že bude mít nějakou tu modřinu, ale to není přeci jen můj problém. Chytnu jí za boky a převrátím jí břichem dolů. Přisunu se blíž k ní, plivnu si na prsty a prohrábnu jí. "Teď zažiješ něco co jsi ještě nezažila. Těšíš se?" Pořádně jí plesknu přes zadek. "Tak co?" Zasměji se. Pevně jí chytnu rukama za boky a vniknu do ní. Jak tak přirážím, tak se pomaličku přestávám ovládat a přirážím s čím dál větší až nelidskou silou.

Její sladce zašeptaná slůvka mu jen vymrští ego opět o něco výš. Jako každý muž, i on si rád poslechne lichotky od ženy. A to především, když na ně už dávno zvyklý není. Hlásek podbarvený vzrušením, tlumený, věnovaný jenom jemu. Má pocit, že by mohl dosáhnout vrcholu jen tímhle drobounkým gestem, tolik na něj její hlas působil. Nejspíš to bylo díky všem těm představám, jejímu svůdnému, andělskému hlasu, který mu v hlavě tak realisticky zněl. Ale vyvrcholením tak brzy by zklamal sebe i Amélii a představa toho, že by se mohl tak potupně zesměšnit tím, že nic nevydrží, mu připadala nesnesitelná. Je přeci zkušený a poslední roky hraje v posteli právě na tuhle výhodu... Když tedy má s kým, protože ženy jsou drahé a má také jiné výdaje než jen utrácet za bordely.
S každou Améliinou reakcí jeho vzrušení stoupá, každý zvuk, který ze sebe dostane s jeho pomocí a díky jeho péči mu zní jako ty nejkrásnější melodie. Chce ji přinutit sténat a křičet, dokud neztratí hlas. Chce cítit, jak mu nehty zarývá do kůže, nezajímají jej ani drobné ranky, které mu na těle poté zůstanou, aby možná i měly tu čest přidat se ke všem ostatním jizvám a jizvičkám. Přestává se kontrolovat a možná někdy zatahá za temné kadeře trochu silněji, ve snaze dostat se polibky k labutímu krčku a hledat na něm ta nejcitlivější místa. Několik polibků věnuje i odhaleným ňadrům, vystaveným jemu na obdiv. Rukama putuje po zbytku těla, jakoby se chtěl ujistit, že nenechá jedinou část odpočinout si od jeho náruživých doteků. Pokaždé, když na něj dosedne, nedokáže potlačit naléhavé vydechnutí. Jen někdy mu mezi rty unikne tiché, hluboké zasténání, podobné spíše tichému vrčení. O to, aby v místnosti nebylo ticho, se již stará Amélie a on jí v tom s radostí pomáhá.
Skoro se mu v hlavě ozve svědomí, když vidí nesouhlasný pohled na té pohledné tváři, jak se od ní odtáhne. O to lepší pocit ale má, když se mu podaří udělat něco, co od něj rozhodně nečekala. Zjišťuje, jakým podivným způsobem se mu líbí, když může zaskočit ženu, jako je Amélie. Bude to možná tím, že se vždy jevila jako někdo, kdo se nenechá ničím rozhodit. Možnost vyvést ji z míry je v téhle situaci až příliš laskavá. Omluvy nejsou nutné, protože když ji přitiskne zády ke stěně, pravděpodobně už jeho hostitelka tuší. Může jen doufat, že hrubá zeď za zády jí neublíží, ale ve skutečnosti mu na tom v ten moment ani tolik nezáleží. Nepotřebuje se ani příliš snažit, Amélie se mu svým lůnem sama nabízí. Konečně mu věnovala přesně to, co chtěl slyšet - ničím netlumené hlasité steny, mezi kterými se i jeho, proceděné skrze zuby, ztrácely. Tahle poloha byla pro něj jako stvořená. Udržet drobné Ameliino tělo mu nedělalo sebemenší potíže. Nepřestává, ani když mu nehty zaryje hluboko do kůže a všechny zatnuté svaly na jejím těle mu prozradí, že dosáhla vrcholu, ke kterému ji byl schopen přivést. Což se ne vždycky podařilo. Jemu pak stačí ještě několikrát tvrdě přirazit, než se přestane kontrolovat, svaly na těle se mu všechny do jednoho napnou a on vyvrcholí dřív, než stačí opustit její lůno. Hlavou se po chvilce zapře o studenou zeď těsně vedle Amélie a snaží se trochu zklidnit dech. Trvá mu pár vteřin, než se mu to povede a než mu přestanou před zavřenýma očima tancovat hvězdičky. Dlouho nebyl s ženou a také už není zrovna nejlepší, na to by chvilkovou malátnost rozhodně mohl svést. Uvolní Amélii ze svého medvědí sevření a položí ji na zem. Musí si trochu protáhnout ztuhlé ruce, jak držel svaly dlouho v jedné poloze. Rukou jí přejede, nyní už o něco něžněji než předtím, přes rameno a sjede až k ňadrům. Aby tam jen tak nestál a nekoukal, klekne si před ní. Není to žádný projev úcty, asi nemá cenu projevovat formální úctu ženě, kterou právě teď ojel. Jen chce políbit místa, ke kterým se ve vaně nemohl dostat - horká třísla, ploché břicho a sáhnout si ještě na perfektně tvarované hýždě. Na tváři se mu stále ještě lesknou kapičky vody a potu, které si přes vrásky hledají cestu dolů, aby se pak ztratily ve fousech.

Ve stopování jsem byla dobrá, takže bych ji našla i kdybych vyšla o hodinu později, je fakt, že zde je stopování ztížené, ale ne nemožné. Byla bych strašně potěšená, že má o mě strach, bylo to od ní strašně milý, protože v tomhle městě jsem byla odhalená a nahá jako nikde, ne tělesně, i když to podle všeho také, ale i jako osoba, protože spousta lidí tady si vůbec nemyslí, že osoba vlastně jsem, berou indiány jako divochy, jako otroky jako nemyslící zvířata co je potřeba zkultivovat. Chytla jsem se jí protože houstnoucí lidi mě začli zneklidňovat. Přitakám. "To doufám, nechci Jamese zklamat a ani tebe vlastně..." Usměju se k ní. Ne, že byh tolik toužila zařadit se, vlastně ani netuším proč jsem dávno neutekla odsud a nevrátila se někam zpět k indiánům , jenže to co se mnou ej není normální a netuším zda vůbec někdo od nás žije...Možná se bojím co zjistím a tak nechci odejít. Vejdeme dovnitř a i přes moje přesvědčení, že tyhle krabice, kde lidé bydlí jsou stejné mě vyvedlo z omylu její obydlí. je to tu útulné, voní to tu bylinkami a kořením a je obecně znát, že tu bydlí žena. Hned si pomyslím, že podobné změny udělám u jamese, načež mě ani nenapadne, že by se mu to možná nemuselo líbit. Posadím se na židli a přitakám. "Díky..." Moje bystré oči těkají kolem aby si prohlédly celé okolí. "Máš to tu moc hezké...moc..." Zašeptám. "Ráda, mám ráda ten výluh z bylin kterému říkáte čaj.." Zašeptám trošku mimo sebe z těch všech vjemů. Podívám se na ty šaty a prohmátnu látky. "Jsou tak hebké..." zašeptám, jako v každé ženěi ve mě je malinko marnivosti. "Pozval? Kam by mě pozval? Jak to myslíte?" Opravdu netuším co tím myslí, nějaká slavnost? Svátek nebo tak? To by bylo hezké jenže já neznám svátky co slaví oni, a nevěřím v ně. Vezmu ty rudé, protože mne zaujaly jsou krásné a voní. Zvednu je a začnu si je oblékat, šněrovačku už mám, jen mám problém s rukávky, které jsou tak nějak nařaseně, takže se mi zasekne hlava v jednom ze záhybů. "Gwen já...halo Gwen, pomůžeš mi prosím?" Rozesměju se prootže jsem se zmotala a vůbec nevím kde stojím nebo kam směřuje můj nos.

Držel ji pevně, že se skoro ztrácela v medvědích tlapách, jimiž si ji přidržoval u stěny, zatímco dlaně zkušeně hnětly měkké obliny hýždí, odhalené světlům svíček v tak zvířecím aktu, jakému se oddávali za doprovodu zvuků vlastního vzrušení. Prsty bořila do rozložitých zad, nehty ho škrábala v tajné vidině ponouknutí k rychlejšímu, dravějšímu tempu, jímž by ji připravil nejen o dech, ale též o smysly. Bral si její tělo, aniž by proti tomu něco vzmohla, aniž by se mohla přidat. Ponechal jí jen ono sladké utrpení, s nímž mu sípala do ramene, kam též vykřikla při vyvrcholení, splavená potem i horkem v uzavřené místnosti naplněné stále ještě teplou vodou a bylinkami stimulujícími smyslové vnímání. Dechem se mu otírala o kůži, kterou několikrát políbila než si o ní v závěru otřela rozechvělé rty. Nebylo těžké si přiznat, že milenec byl více než schopný, naposledy jí k extázi přivedl mladý podkoní, u kterého se ukázala, že dává přednost i jiným než pouze Amélii. Hlavně mužům, což nesla s nelibostí. Jeho tělo chladlo kdesi v lese, pohřbené pod vrstvami sněhu, které roztají až začátkem jara. Dřív si budou moci ostatní pouze domýšlet, co se s chudáčkem stalo. Cítila i jeho rozkoš, sotva se obávala následků. Pokud chtěla, dokázala pokaždé potratit díky bylinným odvarům z rukou Mayi. Zapřísahala se, že něco tak přízemního jako těhotenství ji nemůže potkat, nesmí. Co by s malým parchantem dělala? Zvlášť teď, když po svém boku neměla manžela? V očích rady by byla prohlášena za couru a na to, aby ovlivnila mysl všech, se považovala za slabou. Jednou, jen jednou podobný úkon zkoušela, vkládala jim malou prachobyčejnou myšlenku a migrény jí pronásledovaly ještě týden.
V oparu z uspokojení si téměř nevšimla jeho pokleknutí, toho gesta ponížení, jakým se před ní ocitl kdejaký muž. Milovala tu vládu nad jejich myšlenkami i tělem, leckdy jim k podobnému kousku dopomohla sama. Úsměv pohrává na rtech, obdivoval její tělo, jak mohla soudit dle doteků vyhrnujících mokrou spodničku vzhůru k bokům, zatímco rty brázdil cestičku do zakázaných míst, o nichž si běžný obyvatel mohl nechat zdát, že někdy políbí. Prsty vklouzne do vlhkých kadeří, na okamžik si jeho tvář přitiskne ke klínu než spokojeně vydechne. "Měl by sis odpočinout." Nepředpokládala, že by byl schopen dalšího kola, obecně si s muži užila jen jednou a poté je propustila ze své moci. "Jsi zraněný, potřebuješ se vyspat. Na tohle budeme mít celý zítřek. A když si to budeš přát, pak i dnešní noc." Napůl si hrála, napůl doufala v ten záblesk uvnitř očí, ten chtíč po jejím těle proplétajícím končetiny s jeho. Vojáci jsou občas tak zoufalí malí psi, kteří potřebují pamlsek. "Můžeš spát v pokoji pro hosty." Jasně vytyčila mez, přes kterou neměl překročit. Její ložnice skrývala nebezpečí a u vdovy se dalo očekávat, že pozvání do tak osobních prostor je momentálně stále krajně nevhodné. Doufala, že to pochopí a pokud ne? Bude mu muset onu myšlenku vnutit silou.

Vždycky to byla tak trochu výhra, dovést ženu až k samotnému vrcholu. U muže to bylo relativně běžné, však ti k tomu často ani příliš nepotřebovali a on vlastně není žádná výjimka. Jen na své zpropadené představy reagoval, až jej to třeba právě v kostele dost vyvádělo z míry. Ale v momentě, kdy se při takovém aktu podaří vyvrcholit oběma... Je to dobrá mast na jeho sebevědomí, trpící v poslední době pod palbou svých vlastních myšlenek na blížící se stáří a další všemožné nelichotivé věci z přítomnosti i dávné minulosti.
Užíval si každý dotyk na místech, kam se kvůli stísněnému prostoru a ne úplně nejlepší poloze, dostat nemohl. Přejíždí po bledé, horké kůži a užívá si ten pocit, dokud může. Nemůže totiž zaplašit myšlenku na to, že jakmile se za ním zabouchnou dveře domu, bude to naposledy, co Amélii takhle uvidí. Oba dva budou další roky dělat, že se nic takového nestalo. Byl by rád, kdyby to tak nemuselo být. Mohla by to také být příjemná změna, protože když nepočítá ženy, které si zaplatil, bylo to takhle vlastně vždycky. Za těmi z cest se nikdy nevracel a ty ze Salemu se nikdy nevracely za ním. Nejspíš to tak bylo jednodušší pro všechny a on měl aspoň svůj vlastní klid. Cítí, jak se mu její dlouhé, štíhlé prsty zapletou do vlasů a nasměrují jeho polibky na místo, ke kterému by se stejně dříve nebo později dostal. Ovšem jen na chvilku. Její slova jej pomalu vrací do reality. Mysl má teď navíc trochu méně omámenou a uvažuje se mu volněji, než tomu bylo před nějakou dobou. Stále na čtyřech si čelo lehce opře o bledou kůži na plochém břiše, nejistý, zda to horko sálá z něj nebo z ní. Nabídka přespání v ložnici jej překvapila jen z toho důvodu, že vůbec nečekal, že by tu měl strávit celou noc. Nemožnost sdílet její vlastní lóže byla docela jasná z tolika důvodů... Jen kdyby jej někdo viděl vycházet ze dveří, mohl by z toho klidně být povyk.
Povzdychne si, snad skutečně zní trochu unaveně. Není však unaven z tohoto večera (i když to je fyzicky také docela náročné), ale z posledních několika týdnů. Z namáhavé práce daleko od domova, z nekončící služby i z nedávné návštěvy té prapodivné stařenky... To, co se dozvěděl, mu ani trochu nepřidalo na energii, naopak. A tak představa, že se teď bude muset vrátit do reality, čelit představě, že kdyby se vrátil o trochu dřív, mohl by teď mít ženu a několik šťastných parchantů, čelit zimě, která na něj venku čekala na každém kroku a zahalovala svět do temnoty více než bylo zdrávo... Věděl, že zítra ráno úderem šesté musí již být k dispozici aby vystřídal stráž města a mohl vzít svou dvanácti hodinovou službu, protože starý voják jim nikdy nebyl k ničemu než k obyčejným obchůzkám. Tohle byla noc, o které by se mu v životě ani nesnilo, ale realita jej nemilosrdně stahovala zpět k sobě. Postaví se, ke svému překvapení bez větších těžkostí, způsobených zraněním. Samozřejmě, že jej pořád trochu cítil, ale byly to pravděpodobně čisté obvazy a cokoliv, co bylo pod nimi, které vykonávaly svou práci. Rozhodně lépe než alkohol a hrubé kusy staré látky, přeštěné pouze ve vroucí vodě. Chce ještě jen posledních několik dotyků, poslední polibek, něco, co si bude moct pamatovat dalších pár dní a pak na to pravděpodobně úplně zapomenout, protože ví, že takovouhle příležitost už znovu mít nebude. "Amélie," vydechne tiše, je to nejspíš poprvé, co zdvořilou a neosobní madam Kelley vystřídalo její jméno. Je nezvykle krásné, nikdy jej přeci nevyslovil nahlas. "Dej mi ještě chvilku." Na rtech mu zahraje úsměv, těžko říct, zda je nějak přehnaně šťastný. Přitáhne si k sobě její nahé, horké tělo a uzme si ještě alespoň jeden dlouhý polibek. Ruce má sice omotané kolem jejího pasu, ale už ji nedrží tak pevně a náruživě jako při samotném sexu. Jsou to jen letmé doteky, které jí nechávají prostor, aby mohla kdykoliv vyklouznout z jeho sevření a se zavřenýma očima si vychutnává její rty jako to nejexotičtější ovoce. Přesně tím pro něj totiž jsou.

Sledovala jeho blažený pohled, který ji vůbec nepřekvapoval. Ona byla profesionálka a skoro každý muž zde ve městě to věděl. Ve své činnosti dál pokračoval, dokud ji nestopl."Sex je můj život, tak je jasné, že se těším" přikývla mu na jeho otázku a lehce se pousmála. Pochopila, že si teď určitě užije ona. Zavzdychala, když v sobě ucítila jeho prsty a poté jeho úd. V práci byla zvyklá na ledacos a také zvyklá být musela, protože každý zákazník to měl rád jinak. Nevadilo ji, že byl k ní tvrdý. Vlastně to tak trochu oceňovala. Romantika byla až moc sladká pro ní. Jejím tělem projela neuvěřitelná slast, která nešla zastavit. Kdyby nebyla zrovna pod vlivem toho alkoholu určitě by to nezašlo až tak daleko, ale opilá byla a teď už s tím nic nenadělala. Možná toho ani nelitovala, protože to bylo víc než příjemné. Takový sex nezažila opravdu dlouho. Většinou to byly takové rychlovky, které ji moc neuspokojily, ale teď? Teď to bylo všechno jiné. Teď se však ona rozhodla změnit polohu a začala na něm hopsat, jako nezbedná a nezkrotná kobyla. Zapřela se o něj svými rukami a hleděla mu přímo do očí, které měla lehce lesklé, protože to obvykle alkohol dělal. "Musíš mě zkrotit" pousmála se na něj a lehce si skousla své rty. Užívala si každičkou sekundu a minutu. Občas se stalo, že se trochu neovládla a trošku více zařvala. To ji však bylo jedno. Nikdo tu nebyl. Tedy snad tu nikdo nebyl. V nevěstinci šlo taky všechno slyšet a nikdy ji to nevadilo. Každý si musí vykonávat práci po svém i když ona teď vlastně svou práci nedělala. Určitě od něj nedostane zaplaceno. Toto byl jenom jeden velký omyl, ale musela uznat, že to byl krásný omyl. Muž to nebyl škaredý a jí osobně se zdál docela dost přitažlivý.

Vyhověla indiánce s čajem a nechala vylouhovat pár bylinek, které by ji mohly chutnat. Mezitím se k ní zase vrátila, protože určitě bude se šaty určitě potřebovat pomoct. Jakmile se ji zeptala na to, kam by ji pan Brown mohl pozvat lehce se uculila. "No, je mnoho příležitostí. Třeba plesy.." pousmála se na dívku "Tam se ti určitě bude líbit, protože tam chodí lidé se bavit tím, že si zatancují.". Věděla, že indiánku určitě bude zajímat více, protože nebyla zvyklá na naše tradice a zvyklosti. Ona osobně moc na plesy nechodila, nebo spíše se ještě nenašel muž, který by ji na nějaký pozval. Celý život strávila sama. No teď možná měla domácího mazlíčka, který se někam vypaří. Nevěděla zda se vůbec vrátí či ne. Chviličku na Malinché nedávala pozor a už se chudák do šatů úplně zamotala "Jsi v pořádku?" prohlédla si jí a trošku se zachichotala. Začala ji pomáhat ze šatů ven. "Nechej to na mě. Pomůžu ti s nimi" vlídně se na ní usmála a pomaličku ji šaty navlékala a poté ji začala šněrovat. Šaty na ní opravdu zářily a troufala si říct, že Malinché slušely více než kdy jí. "Opravdu moc ti to sluší" pousmála se. Dala ji zrcadlo před obličej, aby se mohla prohlédnout "Myslím si, že tebou bude pán Brown uchvácen.." znovu se na ní vlídně usmála. Bylo ji ctí ji pomoct. Ráda lidem a zvířatům pomáhala, protože si potom přišla trošku užitečně. Navíc by se lidem v nouzi pomáhat mělo a ona to taky dělala. Raději se šla podívat na čaj, který byl skoro hotov jenom do něj dala lžičku, aby to mohla trochu promíchat. Čaj poté odnesla na stůl a pohlédla směrem k Malinché "Čaj je už hotov" pokývla na ní. Také se usadila ke stolu a trošku si oddechla. Dneska byl v práci docela fofr, tak ji troška odpočinku dost pomohlo.

Zasměju se v reakci na neznámé slovo. "Promiń Gwen ale co to je ples?" pak mi to zčásti vysvětlí a já, snažíc se abych se nasoukala do těch přesložitých šatů, se usměju protože to zní dobře, tancuju ráda. Skáču přes oheń a zpívám šamanské písně na oslavu velkého ducha. Když jsem se ztratila naprosto v té změti provázků, šňůrek a vrstev látky, zavrtím hlavou. "Nevím asi se dusím a něco jsem popletla..." Vydechnu zpoza látky a naštěstí vidí jak moc jsem zoufalá, a tak mě pomůže dostat se do nich svou zkušenou rukou. "Díky tohle je ...nějak moc...moc všechno." Zasměju se k ní a otočím se, připadám si jako panák svázaný v kazajce. "Vážně mi sluší? Myslíš, že se budou líbit Jamesovi? Myslím...kvůli práci samozřejmě..." uculím se k ní. Odpoví a já udělám pukrle, teda spíš hodně nemotornou úklonu. "No pokud neporazím prvníjho zákazníka protože se v tom překlopím tak i třeba možná...jsem tak bledá vidíš to? Musela jsem prodělat nějakou nemoc...protože jem vždycky byla snědá, ale nepamatuju si to, příchod sem mám v mlze..." Zavrtím hlavou a sáhnu na svou alabastrově průsvitnou pokožku, pod kterou se rýsují modré žilky, což je sice někdy znak krásy ale pro mě je to nezvyk. Šla jsem s ní ke stolku a naklonila se k židli, byla jsem jako prkno. "Jak..jak si v tom mám sednout?" zeptám se jí, všechno pnulo a drželo mi to záda rovně jak pravítko, měla jsem pocit, že ty věci pod sukní shodí všechno ze stolu. Nebyly to přehonosné šaty, ale měly menší kostru která držela tvar sukně. Otočím se ke Gwen a chytnu ji za ruku. "Díky...zapomněla jsem říct velké díky...vážím si toho že mi pomáháš..jsem tvoje dlužnice..."

Zasměju se v reakci na neznámé slovo. "Promiń Gwen ale co to je ples?" pak mi to zčásti vysvětlí a já, snažíc se  abych se nasoukala do těch přesložitých šatů, se usměju protože to zní dobře, tancuju ráda. Skáču přes oheń a zpívám šamanské písně na oslavu velkého ducha. Když jsem se ztratila naprosto v té změti provázků, šňůrek a vrstev látky, zavrtím hlavou. "Nevím asi se dusím a něco jsem popletla..." Vydechnu zpoza látky a naštěstí vidí jak moc jsem zoufalá, a tak mě pomůže dostat se do nich svou zkušenou rukou. "Díky tohle je ...nějak moc...moc všechno." Zasměju se k ní a otočím se, připadám si jako panák svázaný v kazajce. "Vážně mi sluší? Myslíš, že se budou líbit Jamesovi? Myslím...kvůli práci samozřejmě..." uculím se k ní. Odpoví a já udělám pukrle, teda spíš hodně nemotornou úklonu. "No pokud neporazím prvníjho zákazníka protože se v tom překlopím tak i třeba možná...jsem tak bledá vidíš to? Musela jsem prodělat nějakou nemoc...protože jem vždycky byla snědá, ale nepamatuju si to, příchod sem mám v mlze..." Zavrtím hlavou a sáhnu na svou alabastrově průsvitnou pokožku, pod kterou se rýsují modré žilky, což je sice někdy znak krásy ale pro mě je to nezvyk. Šla jsem s ní ke stolku a naklonila se k židli, byla jsem jako prkno. "Jak..jak si v tom mám sednout?" zeptám se jí, všechno pnulo a drželo mi to záda rovně jak pravítko, měla jsem pocit, že ty věci pod sukní shodí všechno ze stolu. Nebyly to přehonosné šaty, ale měly menší kostru která držela tvar sukně. Otočím se ke Gwen a chytnu ji za ruku. "Díky...zapomněla jsem říct velké díky...vážím si toho že mi pomáháš..jsem tvoje dlužnice..."

Zasměju se v reakci na neznámé slovo. "Promiń Gwen ale co to je ples?" pak mi to zčásti vysvětlí a já, snažíc se  abych se nasoukala do těch přesložitých šatů, se usměju protože to zní dobře, tancuju ráda. Skáču přes oheń a zpívám šamanské písně na oslavu velkého ducha. Když jsem se ztratila naprosto v té změti provázků, šňůrek a vrstev látky, zavrtím hlavou. "Nevím asi se dusím a něco jsem popletla..." Vydechnu zpoza látky a naštěstí vidí jak moc jsem zoufalá, a tak mě pomůže dostat se do nich svou zkušenou rukou. "Díky tohle je ...nějak moc...moc všechno." Zasměju se k ní a otočím se, připadám si jako panák svázaný v kazajce. "Vážně mi sluší? Myslíš, že se budou líbit Jamesovi? Myslím...kvůli práci samozřejmě..." uculím se k ní. Odpoví a já udělám pukrle, teda spíš hodně nemotornou úklonu. "No pokud neporazím prvníjho zákazníka protože se v tom překlopím tak i třeba možná...jsem tak bledá vidíš to? Musela jsem prodělat nějakou nemoc...protože jem vždycky byla snědá, ale nepamatuju si to, příchod sem mám v mlze..." Zavrtím hlavou a sáhnu na svou alabastrově průsvitnou pokožku, pod kterou se rýsují modré žilky, což je sice někdy znak krásy ale pro mě je to nezvyk. Šla jsem s ní ke stolku a naklonila se k židli, byla jsem jako prkno. "Jak..jak si v tom mám sednout?" zeptám se jí, všechno pnulo a drželo mi to záda rovně jak pravítko, měla jsem pocit, že ty věci pod sukní shodí všechno ze stolu. Nebyly to přehonosné šaty, ale měly menší kostru která držela tvar sukně. Otočím se ke Gwen a chytnu ji za ruku. "Díky...zapomněla jsem říct velké díky...vážím si toho že mi pomáháš..jsem tvoje dlužnice..."